Světová ekonomika otevřené otázky

● Centrálně plánovanou ekonomiku lze charakterizovat jako tržní ekonomiku svého druhu, v níž je však působení trhu omezeno do té míry, že neplní svou alokační roli, nerozhoduje o tom, kolik čeho, zač a pro koho vyrobit. O tom rozhodují státní instituce. ● Ceny jsou nejsou stanoveny trhem, ale státním orgánem, který však nikdy nemůže mít všechny potřebné informace k správnému rozhodování. ● V zájmu zachování stabilní cenové hladiny rostou dotace k cenám výrobců na jedné straně a k neuspokojené poptávce na straně druhé. Současně vzniká sektor šedé ekonomiky (domácí výroba atd.)● Trh práce a trh kapitálový neexistuje. Bankovní sektor je redukován na „monobanku“, která automaticky úvěruje úkoly podniků dané státem, úrok nehraje pro investory žádnou roli. Peníze mají v EKO pouze evidenční roli.● Deformace trhu spolu s existencí pouze státní formy vlastnictví se projevuje deformovaným chování firem – obrácený minimax= firma se snaží maximalizovat vstupy, aby vyprodukovala plánem daný výstup a poněvadž úkoly budoucího roku se odvíjí od splnění úkolu uloženého na daný rok, snaží se opatřit si co nejvíce vstupů.● Zavádění nových výrobků se pro výrobce jeví jako nečekaná komplikace, která může přinést nejisté výsledky a proto se nová výroba omezuje na jednoduché adaptace již vyráběného sortimentu.● Rozhodující úlohu tedy mají orgány státu – plánovací komise, cenový úřad, odvětvová ministerstva.

Principy fungování CPE

• státní vlastnictví - centrální rozdělování zdrojů plánem

• centrálně stanovované ceny a kurzy - monobanka

• státní monopol na ZO - direktivní řízení v rámci hierarchie

• zainteresovanost podniků na ukazatelích plánu - měkké rozpočtové omezení

● Reakcí na problémy ekonomického růstu bylo reforemní hnutí. Hlavními rysy reforem byly:

• změna úlohy a postavení centrálního plánování - aktivizace hospodářských organizací

• rozšiřování pravomocí hospodářských organizací - objektivizace cen

● Reforemní hnutí však neuspěla a v mnoha případech prohloubila ekonomické problémy.

Příčiny selhání reforem: - postupné kroky reforem

• odpor stranické a hospodářské byrokracie - jen reforma na trhu se statky

• problém vlastnictví - NEP (mixed ekonomy)

● Je tedy jasné, že reforma (úprava) systému není možná, že je nutná transformace (přeměna) systému. Za základ zavedení tržní EKO se považují následující kroky:

• zrovnoprávnění vlastnických forem - cenová reforma

• liberalizace zahraničního obchodu - reforma měnových kursů

• vytvoření finančního a kapitálového trhu

Problémy transformace CPE:

• podcenění role institucí (právo) - problémy privatizace

• nedostatek kapitálu - úroveň managementu

• dluhy v oblasti infrastruktury - nepřiměřená očekávání

2. Jaký má vliv centrální banka a vláda na devizový kurz Devizový kurz je významný faktor hospodářského vývoje,proto CB a vláda zasahují do tohoto vývoje prostřednictvím přímých a nepřímých intervencí.CB pomoci přímých intervencí zvýší nabídku deviz na devizovém trhu.CB bude na deviz.trhu prodávat devizy a nakupovat vlastní měnu.Pokud se začne kurz odchylovat od vyhlášeného, CB přistoupí k intervencím k udržení kurzu.Pokud to na udržení nestačí CB upraví paritu měny. Pohyb devizového kurzu může ovlivnit i vláda a to svými kapitálovými transakcemi. Prodává-li se např. státní podnik zahraničnímu zájemci, znamená to příliv zahraniční měny, kterou je nutno konvertovat do měny národní, což znamená vzestup poptávky po národní měně a tedy tlak na její posílení. Obdobně působí prodej vládních dluhopisů denominovaných v zahraniční měně.Příliš časté a velké fluktuace ohrožují stabilitu vnějších vztahů jednotlivých zemí a proto centrální banky provádí devizové intervence ve prospěch národní měny na devizových trzích. Jedná se nákupy a prodeje deviz s cílem omezit tyto nadměrné kurzové výkyvy. Podle toho jakou politiku centrální banka uplatňuje vůči pohybům reálného kurzu národní měny rozlišujeme : politiku fixních kurzů - centrální banka snaží udržet rozdíly mezi paritou měna a devizovým kurzem na minimu a tedy podle odchylky kurzu od parity provádí průběžně nákupy nebo prodeje národní měny. Politika fixního kurzu je výhodná pro ostatní subjekty ekonomiky, neboť mohou kalkulovat s daným kurzem a nemusí se zajišťovat proti jeho náhlým změnám. Nevýhodou tohoto systému je, že centrální banka může zareagovat pozdě, nebo jí chybí zdroje na provádění intervenční politiky a neprovede včas potřebnou změnu kurzu. Pak může dojít k spekulativnímu útoku na danou měnu, což vyvolá otřes v celé ekonomice. Náklady na vyrovnání parity měny a devizového kurzu pak nejprve nese jen centrální banka a pak plošně všechny ekonomické subjekty. politiku volného kurzu (floating) - Politika volného (plovoucího) kurzu znamená, že centrální banka neprovádí intervence ve prospěch národní měny, kurz kolísá podle nabídky a poptávky v závislosti na obchodní a finanční bilanci země. Pro exportéry to znamená, že se musí zajišťovat proti nepředvídaným výkyvům kurzu národní měny. Náklady této politiky nesou právě tyto subjekty. Na druhé straně jsou pod přímým tlakem zahraniční konkurence, což pro mnohé znamená zánik a pro jiné posílení a prosazování se ve světové ekonomice. Avšak tato politika může přenášet i nežádoucí vnější turbulence do ekonomiky. Proto se, zejména, rozvíjející se ekonomiky uchylují ke kombinaci obou politik a tou je řízený floating.. politiku řízeného kurzu(řízený floating) - Politika řízeného kurzu znamená, že centrální banka stanovuje rozmezí, v němž se může reálný kurz pohybovat (obvykle stanovuje % + a – od parity měny). V tom případě centrální banka rovněž neprovádí žádné zásahy. Její regulační činnost nastoupí tehdy, když se kurz trvale pohybuje u jedné krajnosti. Pak může provádět intervence, nebo rozšířit pásmo, a v nejhorším změnit paritu měny.