Hospodářská politika přednášky

Teorie absolutních komparativních výhod= stát by se měl soustředit na vývoz takového zboží ve kterém má absolutní výhodu (absolutní výhoda- vyrábíme víno za 100 a ostatní země to samé víno za 200-> budeme ho vyvážet všude, protože máme abs.výhodu)
(Ricardo- země může obchodovat i když žádnou absolutní výhodu nemá, ale bude se soustředit na produkty ve kterých jakžtakž vyniká)

4. NĚMECKÁ (Rakouská) HISTORICKÁ ŠKOLA
- 19. - přelom 20. století
- Německo
- představitelé: F. List, W. Roscher, B. Hildebrand, M. Weber

- kritikové klasiků- že trh si nepomůže úplně sám, je potřeba brát v potaz historický vývoj země (Německo do pol.19.st.bylo roztříštěné, proto tato škola vznikla, Anglie vznikla o mnohem dřív-> mají zformovanou ekonomiku a jejich trh může fungovat na principu nev.ruky / nové ekonomiky je třeba chránit, pomoc jim-> založeno na protekcionismu -> zavedení cel na dobu, po kterou se průmysl rozvíjí->ochrana, v momentě, kdy se vše ustálilo, stát začal postupně upouštět od cel)

- neexistuje přirozený řád, ale mnoho ekonomických řádů poplatných historickému vývoji v každé zemi
- starší historická škola
- mladší historická škola
- "výchovný protekcionismus" = ochranářská cla
- dampingová cena je pod úrovni nákladu

5. NEOKLASICKÁ ŠKOLA
- 19. - počátek 20. století
- představitelé: A. Marshall, V. Pareto, A. C. Pigou
- liberální směr
- vychází s marginální revoluce (začínají se používat mezní veličiny-> dokázali je popsat a definovat / Smith o nich mluvil, ale nedokázal je definovat)
- její představitelé se zabývali teorií rovnováhy

-má tři větve:
- Cambridžská(Anglická)- Alfred Marshall (zakladatel dílčí rovnováhy, teorie mezních nákladů)
- Rakouská- zabývali se stranou spotřebitele (Menger, Gossen-3 Gossenovy zákony, užitek)
- Italsko- švýcarská větev: Pareto ( zakladatel celkové rovnováhy ) (Paretovo optimum- nesmíme si polepšit ani, když si nikdo jiný polepší / nikdo si nesmí polepšit, na úkor ostatních)
- Pigou ( zakladatel teorie blahobytu)
- Pigoulová daň = ekonomická daň (slouží k narovnání negativních externalit)

INSTITUCIONALISMUS

- přelom 19 a 20. století
- USA
- představitelé: B. T. Veblen, J. K. Gailbraith
- kritika neoklasiků- že stát není pouze o trhu ale i o institucích (nejdřív by se mělo zkoumat chování institucí a potom chování člověka)
- zájem o fungování institucí jako norem společenského chování
INTERDISCIPLINÁRNÍ PŘÍSTUP- integrace společenských věd.
Úloha velkých institucí: korporace odborové organizace, vládní byrokracie(„snobské statky“- Veblenovy statky=dokud to není dostatečně drahé, tak to nechci

NOVÁ INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE-zahrnutí neoklasické ekonomie, která je založená na racionálním chování "ekonomického člověka" (Coath, North) (vymezení vlastnických práv)

GAINBRAITH

zabýval se velkými institucemi

EXTERNALITY

lze je řešit na základě vlastnických práv


TEORIE PLÁNOVÁNÍ
-stát se snaží plánovat vše, co jde
- začátek 20. století
- specifická a do jisté míry extrémní ukázka intervencionismu
- rozlišujeme dva typy:
a) centrální plánování -začalo se formovat po roce 1917 v Rusku, socialismus měl smazat ekonomické rozdíly mezi společenskými vrstvami-> to nejde v demokracii
-nejvyšší forma intervencionismu, stát nahrazuje trh. Neexistuje soukromé vlastnictví. Všechno patří všem
b) ekonomické plánování(kombinuje prvky centrálního plánovaní s trhem) které se člení na:
- imperativní plánování (Hitlerovské Německo) = vychází z toho,, že vláda rozhoduje o plánování“ – zbrojní výroba, výroba potravin (imperativ- příkaz, stát přikazuje, co se v určitých odvětvích bude vyrábět, ale vedle toho fungují i ostatní živnostníci)
- indikativní ( Francie, Japonsko) = jedná se o spolupráci mezi státem a soukromým sektorem (stát se zaměří na určité podniky, třeba, aby spolupracovali s univerzitami a když na to podniky přistoupí, dostanou třeba úlevy na dani)


KEYENESIÁNSTVÍ
- intervencionistický směr
- od 30. let 20. století
- představitel: J. M. Keynes ( zavedl obecnou teorii zaměstnanosti, úroků a peněz v roce 1936- popisuje, jak podpora zaměstnanosti podporuje agregátní poptávku / AD= C+I+G+NX – pokud podpoříme kterýkoliv z těchto segmentů, AG půjde nahoru)
- Byl pro státní zásahy do ekonomiky, stimulace agregátní poptávky
- v USA aplikováno jako New Deal(plán pro obnovu ekonomiky), v Británii jako stop-go policy (když je třeba podpořit -> go, když hrozí, že se ekonomika „přehřeje“ -> je třeba ji stabilizovat)
- klíčová úloha fiskální politiky- není potřeba mít neustále vyrovnaný rozpočet, ale chce cyklický vyrovnaný rozpočet- když se ekonomice daří, vláda sníží výdaje- zvýší daně-> ekonomiku utlumí a rozpočet se dostane do přebytku / naopak když se ekonomice nedaří, tak nevadí, když je deficit- zvýšíme vl.výdaje, snížíme daně- a deficit by se měl snížit přebytkem z předešlých let ->což se většinou nestalo) (3%deficit státního rozpočtu a 60%dluh na HDP-> vstup do EU= to zapříčinilo pomalý rozvoj EU, protože státy chtěly dodržet %)
- zpochybnění každoroční vyrovnanosti SR, plná zaměstnanost, politika levných peněz