Česká literatura 2.pol. 20.st. - semináře

14. 2.

• Referát – nemusí tam být systematická analýza

• Zkouška s písemnou přípravou

  • 1. Část – metodicky-literárně historiografická (např. česká neoficiální literatura 50. Let/ literární kritika 2. Pol. 20. St./experimentální próza 60. Let) – „kopírují“ sylabus

  • Mít načtenou primární literaturu

  • Mít seznam literatury (např. když bychom měli hodně děl od Hrabala, tak je možné, že se na to bude ptát)

  • Říkáme, co jsme četli a jaká je poetika autora

  • 2. Část – inspiruje se seznamem četby

  • Vybere nám jednu knížku – začínáme tím, jaká je poetika textu, vysvětlíme to, pak se to rozšiřuje

  • V seznamu můžeme mít i odbornou literaturu (např. literaturu ze seminárky), téma referátu, téma seminárky

21. 2.

Ludvík Vaculík – Sekyra - 1966

• Časové roviny

• Nemá zápletkovou strukturu

• Různí vypravěči

  • Velkou část tvoří dopisy otce z Persie

  • Vypravěč románu je střídán vypravěčem dopisů (tatínkem)

• Oslovování fiktivního adresáta

  • Kompozičně provazují

  • Apelativní funkce řeči mluvčího

• Postavy – rodina, známí (neznáme jména, víme jen „bratr“, „švagr“…)

• Prostor – rodina je z nějaké lokality (Praha x Morava) – kontrast lexika – nářečí

  • Moravské lexikum – autentičnost mluvčího – lidé z Moravy jsou pravdiví, důvěryhodní, mluví tak, jak mluví

  • Pražské lexikum – klišé, významová prázdnota – prostředí politiky – nedůvěryhodnost, oblast předstírání

  • Dlouhá souvětí – plno asociací – spojeno s dětskými myšlenkami

• Román deziluze

  • Mluvčí se dostává z iluze ideologické (jeho příbuzní např. říkají, že vystoupí ze strany…)

  • Vztah s otcem – otec je zarytý komunista/syn představuje „socialismus s lidskou tváří“

• Román s autobiografickými prvky

• Rozhodnutí navštívit mladšího bratra vyvolá vzpomínky na dětství i minulé roky dospělosti a ty se prolínají se současností

• Vyrovnává se se vztahem k otci, také se vyrovnává s ideologií (komunismus)

• Otec má až mýtické charakteristiky (když byl syn malý, otec byl velmi významná osoba)

Kompozice

• Kapitoly na sebe často těsně navazují

• Objevují se retrospektivní epizody, které nejsou chronologicky řazeny

• K návštěvě, která je zmíněna na začátku, dojde až v závěru knihy

• Jednotlivé epizody přecházejí jedna v druhou, často nečekaně

• Jednotícím prvkem děje je vypravěč, který popisuje svůj život a život svých příbuzných

Jazyk

• Ich-forma

• Spisovná čeština

• Obecná čeština i dialekt (Morava)

• Říkanky, básničky, písně

• Věty mají často nečekaný vývoj

• Opakují se úseky nebo motivy

• Personifikace, metafory

Charakteristika moderního evropského románu (20. století):

• Prolínání časových rovin

• Ztráta hrdiny – hlavní postava nemá hrdinské rysy

• Rozpad příběhu – nedějovost

• Nasycenost vyprávění lyrickou reflexí

→ toto všechno se objevuje u Vaculíkova románu