Řecké dotyky v římské literatuře

Kdykoliv budeš chtít vědět, čemu se máš vyhnout nebo za čím máš jít, obrať svůj pohled na nejvyšší dobro, cíl tvého života. S ním musíme být totiž v souladu každé naše počínání. Jednotlivostmi uspořádá jen ten, kdo bude mít jasnou představu o svém životě jako celku. […]. Co je nevyšší dobro, o tom si můžeš učinit představu bez dlouhých řečí a oklik; muset se na ně takříkajíc ukázat prstem a bez tolikerého dlení. Nač je dělit na částečky, Stačí pouze říci: „Nejvyšší dobro je to, co je čestné.“ A abys ses podivil ještě víc: Jediným dobrem jeto, co je čestné, ostatní jsou dobra nepravá.“ Jestliže o tom sám sebe přesvědčíš, jestliže si vroucně zamiluješ cnost (milovat ji je totiž málo), bude pro tebe vše, čeho se ona dotkne, požehnané a šťastné. Ať už se to ostatním bude zdát jakékoliv. […]. Jen totiž musí být jasné, že neexistuje dobro kromě toho, co je čestné. A všechny potíže budou plný právem nazvány dobry, jen když je zušlechtí ctnost. Seneca: 2018. [s.191-192].

Kde je ono opravdové zlo? Zajisté v tom, jestliže ony pocity strhnou ducha k zemi, jestliže z něho vynutí doznání, že je otrokem těla. Jestliže ho donutí k lítosti nad sebou samým. Mudrc sice přemůže Štěstěnu ctností, avšak mnozí vyznavači moudrosti byli někdy vystrašeni nejlehčími hrozbami. […]. Lze to říci rychle a stručně: je jediné dobro, ctnost. A bez ctnosti není dobra; ctnost sama je uložena v lepší, tj. racionální části naší bytosti. Co je tato ctnost? Správný a neměnný soud. Seneca: 2018. [s. 198]

Již dříve jsem vyjádřil přesvědčení, že nejlepší pomůckou ke šťastnému životu je zásada: není jiného dobra kromě čestnosti. (…) Vždyť ten, kdo soud í, že jsou ještě jiná dobra, ocitá se v moci Štěstěny a přestává být svým pánem. Jenom ten, kdo veškeré dobro omezil na čestnost, je ve svém nitru šťastný. Seneca: 2018. [s.206]. […] Nemůže být šťasten nikdo, kdo se přikloní k pouhému domnění. Není šťastné, co je spojeno se strachem; v podezřelém ovzduší žije se špatně. Každý, kdo hojně spoléhá na nahodilosti, pořídí si nesmírný zdroj zmatku a nemůže z něho vybřednou. Pro toho, kdo se ubírá k bezpečnosti, je jediná cesta tato: opovrhovat vnějšími příhodami a spokojit se s čestností. Vždyť ten, kdo si myslí, že je něco lepšího než ctnost, anebo že existuje dobro mimo ni, otevírá náruč tomu, co rozhazuje Štěstěna, pečlivě lapá její dárky. Seneca: 2018. [s.206 – 207].

Marcus Aurelius. Hovory k sobě.

Učitelé Marca Aurelia.

Diognétos mě odvedl od malicherného pachtění, od víry v povídačky kouzelníků a čarodějů, o zaříkávání a vymítání zlých duchů a jiné pověry, také od víry v předpovědi křepelek a od strachu z podobných pověr. Naučil mne snášet přísná slova a sblížil mne s filosofií; z jeho návodu jsem poslouchal nejprve Rakcheta, potom Tandasida a Mariána, již v mládí psal dialogy a oblíbil jsem si prosté polní lehátko se zvířecí kůží a jiné podobné obyčeje helénského života.[…].