Řecké dotyky v římské literatuře

Ihned ráno k sobě promlouvej takto: Setkám se s člověkem všetečným, nevděčným, domýšlivým, potutelný, závistím a sobeckým. Všechny tyto vady vyplývají z jejich neznalosti dobra a zla. Já jsem však sám dospěl k poznání, že dobro svou přirozeností je krásné a zlo je ošklivé a že také přirozenost právě toho, kdo chybuje, je příbuzná s mou, nikoli snad účastí na téže krvi nebo rodu, nýbrž na témž rozumu a jeho božském podílu: nemohu tedy od nikoho z nich utrpět škodu, neboť nikým se nedám zlákat k ničemu ošklivému: také se však nemohu na svého příbuzného hněvat ani se s ním nepřátelit, neboť jsme stvořeni k součinnosti, zrovna jako nohy, ruce. Jako oční víčka a obě čelisti. Proti sobě pracovat by tedy bylo proti přírodě: pracujeme pak proti sobě, jestliže se hněváme druh na druha a od sebe se odvracíme. Marcus Aurelius: 2018. [s. 14].

Jednej, mluv a mysli ustavičně tak, jako by ses už měl rozloučit se životem! Jestliže bohové jsou, pak odchod z tohoto světa není pranic hrozného, neboť pročpak dále žít ve světě bez bohů bez prozřetelnosti? Ale bohové jsou, o lidské věci se starají a vložili naprosto v moc člověka, aby neupadl v opravdové zlo; a kdyby bylo snad ještě nějaké jiné zlo, také by se byli postarali, aby bylo v moci každého člověka v ně neupadnout. Co však nečiní horším člověka samého, jak by mohlo učinit horším jeho života? Vesmírná příroda byla by to přece nepřehlédla, ani z nevědomosti, ani z tělesné nemohoucnosti něco takového zamezit nebo napravit, ani z nedostatku schopností nebo dovednosti by se byla nedopustila tak povážlivého omylu, aby se doba a zla dostávalo stejně lidem dobrým jako zlým bez rozdílu. A právě smrt i život, sláva a ponížení, bolest a rozkoš, bohatství a chudoba – to všechno bývá stejně údělem dobrým jako zlým, neboť to není ani krásné, ani ošklivé, tedy ani dobro, ani zlo. Marcus Aurelius: 2018. [s. 17].

Co je tobě zlem, nemá svůj kořen v duši někoho jiného a ovšem, také v žádné proměně a přetvoření toho, co tě obklopuje. Kde tedy, v tvé části, která vytváří představu o zlu. Ať tedy nevytváří takové představy a všechno je dobré! A i kdyby její nejbližší soused, tvé chatrné tělo, bylo řezáno a páleno, i kdyby hnisalo a hnilo, ať přesto ona část, která si o tom tvoří představy zachová svůj klid, tj.; ať je přesvědčena, že není ani zlo a ni dobro, co se může stejně přihodit člověku zlému jako dobrému. Neboť co se přichází člověku žijícímu ve shodě s přírodou jako žijícímu v rozporu s ní, to jistě také není s přírodou ani ve shodě, ani v rozporu. Marcus Aurelius. 2018. [s.35].

Pokládáš-li kteroukoliv z věcí, které jsou mimo tvou vůli, za své dobro nebo zlo. Pal nezbytně budeš výčitkami zahrnovat bohy, kdykoliv se ti přihodí takové „zlo“ nebo se ti nezdar takové dobro, a nezbytně budeš nenávidět lidi, ať už budou skutečnými nebo domnělými původci tvého nezdaru nebo nehody. A tak se dopouštíme leckdy bezpráví jen z falešného zájmu o takové věci. – Pokládáme-li však za dobro a zlo jenom to, co je v naší moci, pak nemáme nejmenší příčinu ani na bohy reptat, ani na lidi nevražit. Marcus Aurelius. 2018. [s.58].