anatomie-otázky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Stavba destiček: Meziobratlové destičky jsou ploténky vazivové chrupavky obalené tuhým kolagenním vazivem. Na plochách, kterými destička sousedí s kompaktou obratlového těla je vrstvička ( někdy nesouvislá ) hyalinní chrupavky.
Kolagenní vlákna destičky jsou kondenzována především do 10 až 12 lamelárně uspořádaných vazivových prstenců, anuli fibrosi. Vnitřní stavba lamel má některé znaky připomínající stavbu osteonu kostní kompakty. Vazivová vlákna jsou v každé lamele orientována určitým směrem, a probíhají pod určitým sklonem. Vlákna sousedících lamel se kříží (podle úseku páteře pod úhlem 30 - 80 stupňů), takže v rámci každého disku vzniká komplikovaná trojrozměrná struktura, zcela specifická pro daný meziobratlový prostor.
Architektura lamel se liší podle toho, jde-li o lamelu v centrální nebo periferní zóně disku. Centrální lamely mají větší stoupavost průběhu kolagenních vláken než lamely periferní. Oba lamelární systémy se také liší přítomností kolagenu II. typu (periferní lamely) a I. typu (centrální lamely.
Okrajové zóny disků, tj. okrajové lamely jsou krátkými a velmi pevnými svazky vazivových vláken (obdoba Sharpeyových vláken), připojeny k periostu obratlových těl, a k podélným vazům páteře. Nejsou tedy přímo zakotveny do kostní tkáně obratlů.
Excentricky a spíše vzadu je v meziobratlovém disku uloženo kulovité až diskovité huspeninovité jádro, nucleus pulposus. Na povrchu jádra je pevnější vazivový obal reprezentovaný vnitřní kulovitou lamelou anulus fibrosus. Vlastní hmotu jádra tvoří velké, ve světelném mikroskopu jakoby vodnaté buňky (tzv.“chordové“ buňky), uložené v ocích sítě retikulárních vláken. Ve štěrbinách mezi buňkami, je vazká tekutina, která se svým složením podobá synoviální tekutině.
Meziobratlové destičky jsou uspořádáním své vnitřní struktury odolné především na vertikálně působící tlak, ale jen velmi málo na smykové zatížení. Torzní rotace snášejí bez poškození pouze asi do pěti stupňů. Mezi 10 až 30 stupni již dochází k porušení jejich integrity.
Zakřivení páteře
Páteř patří spolu s lebkou do osového skeletu. Má fyziologická zakřivení, která se v průběhu ontogeneze mění. Zakřivení v sagitální rovině jsou:
Lordosa – zakřivení konvexní dopředu. Lordosa se upevňuje činností určitých svalových skupin. Až do šestého roku věku nejsou lordosy úplně fixovány.
Kyfosa – antagonistické zakřivení lordosy (konvexní dozadu). Na rozdíl od lordosy není aktivně utvářena svaly, ale je pozůstatkem po původním kyfotickém zakřivení celé páteře.
Lordosa a kyfosa se na páteři střídají v tomto sledu:
Krční lordosa – její vrchol je ve výši 4.–5. krčního obratle; u dítěte se vyvíjí v době, kdy z polohy na břiše zdvíhá hlavu.