anatomie-otázky

• Mazové žlázy

Nacházejí se všude, kde se nacházejí vlasy a chlupy. Nevyskytují se na dlaních a ploskách nohou. Výměšek mazových žláz – kožní maz – dělá pokožku vláčnou a hebkou a chrání ji. Chrání také vlasy a chlupy před vysycháním a lámáním.

• Apokrinní žlázy

Apokrinní (sexuální, pachové) žlázy začínají pracovat až v pubertě. Nachází se v podpaží, v okolí konečníku a pohlavních orgánů. Produkují specificky zapáchající výměšky.

• Mléčná žláza

Mléčná žláza je největší kožní žláza v těle. Je založena u obou pohlaví (embryonálně), u dívek se v pubertě vyvíjí pod vlivem ženských pohlavních hormonů. Mléčná žláza je tvořena 15-20 paprsčitě uspořádanými žlázovými laloky, obklopenými tukovým vazivem. Z lalůčků vycházejí úzké mlékovody. Ty se sbíhají a vyúsťují na prsní bradavce.

Barvu kůže určují její barviva – melanin, karoten a hemoglobin. Melanin se tvoří ve specializovaných buňkách, melanocytech. Má červenou hnědou až černou barvu. U lidí s tmavou barvou kůže vytvářejí melanocyty více melaninu, který je tmavší než u lidí se světlou barvou kůže. Karoten, který získáváme například z mrkve je oranžové barvivo, ukládající se v povrchové vrstvě zvané epidermis. Hemoglobin je v kožních cévách, dodává růžový nádech.

15. a. Bércové svaly a svaly nohy.
b. Slezina a přehled uspořádání mízních kmenů a regionálních uzlin.

Slezina (splen, lien) náleží funkčně k cévnímu systému.

Viscerální strana sleziny

 orgán, kde se vychytávají a destruují opotřebované erytrocyty; kde se v mízních uzlíčcích

tvoří lymfocyty

 největší

 hlavní místo obrany proti škodlivinám a infekci vnikajícím do cirkulace,

 produkce protilátek a imunokompetentních buněk,

 fagocytární schopnost buněk sleziny,

 rezervní nádrž krve: ze sleziny vypuzena při zvýšené potřebě kyslíku (při déletrvající

svalové činnosti apod.); u člověka tato funkce méně výrazná než u jiných savců,

 zakřivena podle brániční klenby,

 extremitas posterior: zadní horní konec,

 extremitas anterior: přední dolní konec,

 margo superior: přední horní hrana; ostrý okraj s různě hlubokými zářezy (crenae

lienis); individuálně různě výrazné; dřívější název margo crenatus,

 margo inferior: dolní tupější hrana,

 facies diaphragmatica: zevní konvexní plocha přivrácená k bránici,

 facies visceralis: protější, hranami oddělená, do břicha přivrácená konkávní plocha,

 hilum lienis: podélné místo vstupu a výstupu cév; na podélné hraně středem viscerální

plochy; dělí plochu ve 2 podélné plochy:

1. facies renalis: kaudálnější plocha; styk s ledvinou přes nástěnné peritoneum ,

2. facies gastrica: kraniálnější plocha; styk se žaludkem,

3. facies colica: nekonstantní zploštění předního konce; v místě flexura coli