Otázka č. 27 - Mladohegelovský materialismus, Iracionalismus, Pragmatismus, Pozitivismus

Iracionalismus, pozitivismus, pragmatismus

-filozofické směry 19.století

- diversifikace

- neexistuje názorová jednota-> přibývání proudů

- éra páry- proměna společnosti - nárůst buržoazie

- nárůst ateizmu

- ovlivněna VFR

- do popředí zájmu se dostávají dějiny a vývoj nejen člověka, ale také přírody (→ Darwinova evoluce)

- mnoho různých současně existujících proudů (individuální pohledy na svět a člověka v něm)

- oddělení jednotlivých věd

- typickým filosofem se stává univerzitní profesor

- profesionální filosofové (publikovali)

- v Evropě stále NKF (německý idealismus) navazující na Kanta (→ Feuerbach)

- objevuje se romantismus, který se obrací k dějinám, k duši a k národu (→ Schelling), utilitarismus zabývající se otázkou lidského blaha a vzniká tzv. pozitivismus, který zkoumá vztahy mezi fakty

Iracionalismus

- iracionalis = protirozumový/nerozumný

- přístupy odmítající možnost rozumového poznání světa → opak racionalismu

- podstatu světa lze poznat jen vůlí, vírou, citem nebo intuicí

- z ontologického hlediska většinou idealisté

- ulička shromažďování faktů je slepá

- podstatou je intuice

- podstata skutečnosti je nepochopitelná – iracionální

Iracionalismus je součástí tendencí vývoje filosofie, která do svého centra postavila člověka, jehož vnitřní svět se stává významným předmětem filosofického zájmu. Jako iracionalismus jsou od 19. století označovány postoje či filosofické směry, které neuspokojuje jednoznačný a jednostranný způsob exploatace rozumu a které odmítají využívat pouze ty jeho dimenze, které objevila novověká věda. Iracionalismus staví proti možnosti rozumového poznání jiné, zejména duchovní, citové a jiné cesty poznání. Iracionalismus se odvíjí buď z pozice, která uznává poznatelnost světa, nikoliv však rozumem, nebo z pozice agnosticismu. K prvnímu typu iracionalismu patří i směry tzv. metafysického iracionalismu, které vycházejí z předpokladu, že podstatou světa je nějaký mimorozumový princip. Historicky nejvlivnějšími představiteli uvedeného racionalismu jsou němečtí filosofové Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche, kteří jsou též označováni jako voluntaristé (člověk, který považuje za hlavní hodnotu života vůli ).

Artur Schopenhauer (1788-1960)

• Hlasatel pesimistické filosofie, považoval se za génia

• Hodně cestoval, ovládal jazyky

• Po smrti otce, který chtěl, aby se stal obchodníkem, přesídlil s matkou (spisovatelka Jahanna Schopenhauerová) do Výmaru. Zde se setkává s Goethem a podobně.

Svět jako vůle a představa

Svět jako vůle

Jediné, co nám umožňuje poznat svět je v nitru nás samých, zvnějšku svět poznat nelze. Vědomí je pouze povrch naší bytosti, naše soudy nevznikají na základě logického uvažování, ale na základě neuvědomělých jevů způsobených vůlí.