Otázka č. 27 - Mladohegelovský materialismus, Iracionalismus, Pragmatismus, Pozitivismus
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Dílo: Pragmatismus: Nové jméno pro některé staré způsoby myšlení
JOHN DEWEY (1859 - 1952) - působil na chicagské univerzitě, navazoval na Jamese - střízlivý, věcný a praktický pragmatismus uplatnil hlavně v sociální teorii a pedagogice - ústřední myšlenkou byl neustálý vzrůst, viditelný užitek - vytvořil koncepci tzv. instrumentalismu, kde příroda, vzdělání, věda, ideje - to všechno pouhé prostředky (=instrumenty) pokroku
Jeho přístup znamená v podstatě návrat k původnímu chápání pragmatismu u Peirceho. Proslul zejm. jako pedagog (Demokracie a výchova; Tvořivý rozum), autor systému amerického školství. Ve filosofii uplatňuje čistě positivistický přístup opřený o přírodní vědy. Myšlení je pouze nástrojem jednání (proto se jeho škola nazývá též instrumentalismus; jinak srov. v psychologii behaviorismus). Vědecké zkoumání je sebekorigující proces, jehož postupy musí být neustále hodnoceny zkušeností. Jde tedy o sociální proces, neboť zkušenost není čistě vědecká (jako u Peirceho), ale jde o hodnoty psychiky každého běžného člověka. Hlavní důraz klade na morální a estetické hodnoty. Je tedy demokratickým populistou.
Mimo Ameriku směr nebyl příliš rozšířen, někteří pragmatici působili v Itálii, ale zejm. v Británii; jinak často pozměněn „evropským“ způsobem (čili s přidáním racionalismu a idealismu).