Otázka č. 7 - Politologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
v souladu s právy a zájmy občanů
zaměřuje se na užitečnost a řešení aktuálních potřeb lidí:
např.: snížení daní, vybudování fotbalového hřiště, zvýšení přídavků na děti, postavení krematoria,…
antipolitický
založen na morálním, etickém nebo náboženském základě
obvykle se týká dlouhodobých problémů a ukončení konkrétních nespravedlností ve světě (mírové iniciativy, hnutí za lidská práva, boj proti rasismu, všeobecné odzbrojení, ukončení válečných konfliktů, podpora politických vězňů,…)
představitelé tohoto programu u nás: Havlíček, Masaryk, Havel
negativistický
založen na pouhém mocenském chápání politiky
program ve jménu „vyšších cílů“, „lepších zítřků“ – tomu je všechno podřizováno
lidé jsou pouhými prostředky k dosažení těchto met
spojeno se jmény: Machiavelli, Stalin, Hitler
fundamentalistický
založen na slepém dodržování nějakých teorií nebo náboženských nauk
spojen s militantismem (bojovným laděním)
př.: islámský fundamentalismus
politické jednání
nemůže být tam, kde se lidé spontánně na něčem shodnou (např. „jdeme na pivo“), nebo kde jsou schopni dosáhnout shody přirozenou diskusí → dochází k nepolitickému konsensu (souhlasu)
politika přichází na řadu, až když dosažení takového konsensu není možné
politické jednání probíhá ve třech fázích:
1) přesvědčování
jde o to, ukázat odpůrcům přednosti naší věci, k čemuž se využívá lepší či horší argumentace
děje se to politickým proslovem, což je typický politický projev (nikdo si nemůže představit politika, který by neřečnil)
2) vyjednávání
politik ukazuje vstřícný postoj k některým požadavkům odpůrců, aby od nich získal na oplátku podporu svých požadavků
dochází ke kompromisu
3) rozhodnutí
může se dít formálním mechanismem – demokratickým hlasováním (kdo je pro, kdo je proti, kdo se zdržel)
vylučuje sílu
přesvědčování a vyjednávání je často otázkou různých triků, zamlčování, polopravd a klamů
obětují se zásady ve jménu vlastních výhod
moc a autorita
politika je spojena s mocí a autoritou
každá moc se snaží, aby byla legitimní, tj. oprávněná, zákonná → legitimní moc se nazývá autorita
autoritou – panstvím – zabýval se sociolog Max Weber
nástroj k prosazování politických zájmů
možnost ovlivňovat společnost, aby jednala tak, jak by nejednala dobrovolně
státní moc
síla, která pomocí práva, v případě nutnosti násilím a autoritou, zabezpečuje formování a ochranu ekonomických, politických, kulturních a společenských vztahů
dělení moci:
zákonodárná (legislativa)
vydávání zákonů
parlament
výkonná (exekutiva)
vláda a hlava státu
soudní (jurisdikce)
kontroluje dodržování zákonů, případně zákony interpretuje
tvořena soustavou soudů