18A - Evropa v letech 1871-1914. Formování mocenských aliancí. Příčiny vzniku světové války.

Zajišťovací smlouva byla uzavřena mezi Německem a Ruskem ve dne 18.6.1887 v Berlíně s platností na 3 roky. Smlouva, v souladu s Bismarckovou politikou, měla izolovat Francii a udržet dobré vztahy s Ruskem v době po rozpadu Spolku tří císařů. Signatáři se zavazovali k neutralitě. Smlouvu Německo odmítlo prodloužit po odchodu Bismarcka, což vedlo ke vzniku rusko-francouzské smlouvy.

Smlouva říká, že kdyby Německo nebo Itálie s podporou Německa napadly Francii, Rusko jí má pomoci. Kdyby Německo nebo Rakousko-Uhersko s podporou Německa napadly Rusko, Francie mu má pomoci. Pokud jeden nebo více členů Trojspolku mobilizuje, měly smluvní strany také realizovat vlastní zbrojení. Smlouva byla rozšířena v roce 1899 a v roce 1912 doplněna o námořní konvenci. To vše vedlo k hlubší spolupráci a vzniku dvou bloku v Evropě, které se staly něčím víc, než jen obranými společenstvími.

Následovaly dohody mezi Velkou Bratánií a Francií, tzv. Srdečná dohoda, z roku 1904 a dohoda mezi Velkou Bratánií a Ruskem z roku 1907.

Smlouva rozhodně nebyla zaměřená politicky ani vojensky ani proti Německu, ale za Marocké krize došlo ke spolupráci mezi Velkou Británií a Francií pro případ konfliktu s Německem. Alianční smlouva jako taková vzniká až za 1. světové války. Britsko-ruská smlouva byla původně koloniální dohodou až později spojenectvím.

Tyto dohody vedly ke vzniku neformálních spojenectví důležitějších než formální aliance. Ustanovení Dohody v roce 1907 znamenalo rozdělení Evropy na dva bloky, i když se Velká Británie snažila o smlouvu s Německem.

Vznik Trojspolku (Centrální mocnosti nebo Ústřední mocnosti)

Jedná se o vojensko-politické spojenectví Německa, Rakousko-Uherska a Itálie uzavřené ve Vídni 20.5.1882. Vzniká hlavně v důsledku obav Itálie z izolace a potřeby podpory v severní Africe po francouzské anexi Tuniska.

Ve smlouvě Trojspolku se signatáři dohodli, že nevstoupí do jiných uskupení namířených proti smluvním stranám. Německo a Rakousko-Uhersko se zavázali pomoci Itálii v případě, že ji napadne Francie. Stejnou pomoc poskytne Itálie Německu v případě, že ho napadne Francie. Součástí smlouvy se také stala deklarace, že spolek není namířen proti Velké Británii, protože se uvažovalo o jejím začlenění do struktury. Co se týče Itálie, její členství bylo spíše formální, neboť ani Německo ani Rakousko-Uhersko její pomoc nepotřebovaly, a navíc Itálie byla pomoci neschopná. Smlouva byla podepsána na pět let, periodicky se obnovovala a postupně se měnil a aktualizoval její obsah.

Na přelomu století se Itálie stává dosti nespolehlivým partnerem, neboť např. uzavírá dohodu s Francií, ve které se ukončuje vzájemná rivalita, jež vrcholila celní válkou v letech 1886 až 1898. V roce 1896 Itálie uznala protektorát nad Tuniskem a obchodní smlouva ukončuje celní válku. 1.11.1902 se obě země dohodly na smlouvě o neutralitě v případě napadení druhé smluvní strany, což bylo fakticky porušení smlouvy Trojspolku. Při vypuknutí 1.světové války se stala Itálie neutrální a poté co nedostala od Rakouska-Uherska požadovaná území, vystupuje v roce 1915 z Trojspolku a zapojuje se do konfliktu na straně Dohody.