2A - Francouzská revoluce (její politické ideje, programy a režimy; vývojové fáze). Ohlas a vlivy revoluce v sousedních zemích. Odraz v českém prostředí. Francouzská revoluce v historiografii.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
17. června 1789 se třetí stav prohlásil za Národní shromáždění, za reprezentanta národa, protože přece jenom tvořil 96 – 97% všeho obyvatelstva Francie. O pár dní později se ke třetímu stavu přidal i první a druhý stav, aby nezůstal tzv. „mimo hru“. 9. července 1789 se z Národního shromáždění stalo Ústavodárné národní shromáždění s cílem přijmout ústavu a ukončit absolutismus. Král předstíral, že s tím souhlasí, ale tajně chystal protiúder. Do okolí Versailles, kde král sídlil, ale také do okolí Paříže se stahovalo vojsko. Vrcholem pro Pařížany bylo, když byla děla z Bastily (věznice politických vězňů, považována za symbol absolutismu) namířena do dělnických čtvrtí. A tak 14. července roku 1789 Pařížané zaútočili na Bastilu a po čtyřech hodinách ji dobyli. Ironií osudu je, že v době dobývání Bastily. Bastila nebyla přeplněna vězni, jak bychom očekávali, ale paradoxně tam bylo uvězněno jen asi šest vězňů.
Počátek Velké francouzské revoluce
Král se zmírnil, odvolal vojska a přijal trikolóru za symbol revoluce. Vzniklé komuny (obecní rady) převzaly moc za královské úředníky v královských správních orgánech. Na venkově vypukla selská „válka“ proti feudálům, panoval tam „velký strach“ privilegovaných, protože docházelo k vypalování jejich obydlí (ničení záznamů o pracovní činnosti poddaných) či dokonce zamordování feudálů samých. Poddaní odmítali plnit své povinnosti, odmítali odvádět daně. Vznikly Národní gardy, což byli ozbrojení dobrovolníci připraveni prosadit ústavu. Jejich vůdcem byl Markýz de La Fayette (hrdina Americké revoluce), docházelo k emigraci šlechty (do Říše).
V průběhu srpna Národní shromáždění zrušilo feudalismus, byla zrušena daňová privilegia prvního a druhého stavu, zajištěna rovnost před zákonem, byla zrušena robota za výkup, zrušena práva vrchnosti vůči poddaným, zrušeny byly rovněž některé daňové závazky. Byla zrušena odúmrť (po vymření rodu po mužské linii půda propadla vrchnosti), ale odvádění nájemného za půdu zůstalo.
26. srpna byla přijata Deklarace práv člověka a občana. Vycházela z názorů Montesquiea, Rousseaua, i z americké ústavy. Představovala zaručení svobody, rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Poprvé v historii prosazovala zásadu, že lid je zdrojem veškeré moci, a tudíž má nárok na odpor proti vládě. Král byl nucen podepsat deklaraci (2. vlna emigrace šlechty), král musel přesídlit do Paříže. Narůstalo napětí mezi dvorem a obyvatelstvem Paříže, docházelo k problémům se zásobováním Paříže. Tyto problémy vyústily v pochod pařížských žen do Versailles v říjnu 1789.
V letech 1789-1791 Národní shromáždění přijímá různé zákony, jak daňové, tak správní. Z daňových zákonů např. byla odstraněna vnitřní cla, zkonfiskován církevní majetek, církev byla podřízena státu, duchovní museli přísahat na ústavu (tím se z nich stali tzv. „přísežní kněží“), a ti, co odmítli přísahat na ústavu, byli nuceni emigrovat (= „nepřísežní kněží“.) Ze správních zákonů např. byla uzákoněna decentralizace státní správy, Francie byla rozdělena na departementy (83 ks), byla to správní i hospodářská jednotka. Vnitřní problémy Francie však přetrvávaly (hlavně ekonomické problémy), přetrvávaly též náboženské spory.