4A - Vídeňský kongres a nová politická architektura kontinentální Evropy. Zásady udržování její stability.
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Po porážce Napoleona vzniká tzv. Německý spolek, do kterého se připojily víceméně stejné státy jako v Rýnském spolku – čili některá území Pruska, království Bavorské, Saské, Hannoverské a Württemberské, velkovévodství Bádenské, Hessensko-Darmstadtské, Lucemburské, Meklenburské, Sasko-Výmarsko-Eisenašské a další menší území a svobodná města. Rakouské císařství (kromě Uher) a Prusko přistoupily nově, k bývalým členům Rýnského spolku tyto státy nepatřily. Německému spolku předsedali císařové z rodu Habsburků. V téměř nezměněném složení zůstal až do roku 1866. Sestával dohromady z 37 států (monarchií) a čtyř svobodných měst (1866 jich bylo již jen 34).
Roku 1815 dochází ke vzniku spojenectví mezi ruským carem Alexandrem I., pruským králem Fridrichem Vilémem III. a rakouským císařem Františkem I. Tuto svou společnou politiku usilující o udržení stávajícího pořádku ratifikovali ve smlouvě o Svaté alianci v Paříži dne 26. září 1815. K alianci postupně přistoupili všichni evropští křesťanští vládci kromě krále Jiřího V. (král Spojeného království) a papeže. Protože po většinu doby existence Svaté aliance si mezi evropskými diplomaty udržel vedoucí pozici rakouský ministr zahraničí a pozdější kancléř kníže Metternich, říká se někdy systému Svaté aliance také metternichovský systém. Jeho politiku můžeme charakterizovat jako snahu o udržení statutu quo. Metternich chápal stát jako nadřazený národům a úlohou panovníka bylo sjednotit různorodost národů, ze kterých se stát skládal. Proto potíral všechna národní hnutí včetně německých, ač sám byl Němcem pocházejícím z Porýní.
Kongresy Svaté aliance:
Cáchy 1818 – kongres řešil válečné reparace, které měla Francie platit, a stažení aliančních vojsk z jejího území; kromě toho se řešila židovská otázka, pirátství a otroctví; Španělé se neúspěšně pokusili získat velmoci pro zásah v Jižní Americe, kde probíhaly osvobozenecké boje kolonií; mimo to se řešily některé méně zásadní otázky v evropském prostoru, např. spory v Německém spolku
Karlovy Vary 1819 – šlo pouze o dílčí kongres vybraných velmocí kvůli řešení radikalismu v Německém spolku; účastnilo se Rakousko, Prusko a některé německé státy; výsledkem byly Karlovarské dekrety, které prosadil Metternich; dekrety zaváděly cenzuru a dohled nad univerzitami + rušily studentské spolky
Opava 1820 – kongres byl svolán kvůli revolucím ve Španělsku a také v Neapolsku, kterou Rakousko vnímalo jako ohrožení svých zájmů; kongres ale nedospěl díky vzájemným sporům k žádnému závaznému výsledku a další rok byl přesunut do Lublaně
Lublaň 1821 – byla dohodnuta rakouská intervence do Neapolska, Francie a Británie spolu s Papežským státem vyhlásili neutralitu; španělská otázka zůstala bez řešení
Verona 1822 – řešila se situace ve Španělsku a jeho koloniích; Francie prosadila zásah své armády proti Španělům, intervence v Americe selhala hlavně kvůli odporu Británie, která protestovala i proti zásahu ve Španělsku; odsouzena byla i revoluce v Řecku