Filosofie osvícenství – Anglie, Francie, Německo

Ve spise „O původu nerovnosti mezi lidmi“ měří mravní stav současné společnosti s někdejším přírodním stavem, kde vládla svoboda a rovnost. Zdůrazňuje nutnost návratu k přírodě. Ukazoval, že nerovnost je důsledkem soukromého vlastnictví.

V díle „O společenské smlouvě“ řeší otázku osobní svobody jedince a jeho podřízení se obecné vůli. V tomto díle se projevil jako stoupenec demokratické vlády a jako bojovník za rovnost a svobodu lidí. Tuto teorii také obohacuje pojmem suverenita lidu. Toto dílo také významně ovlivnilo M.Robespierra – vycházela z něho Deklarace lidských a občanských práv.

V etice ve spise „Emil čili o výchově“ klade důraz na cit. S citu k sobě a bližním vzniká svědomí. Základem mravnosti lidí je kultivace jejich citů. Z tohoto tzv. pedagogického románu čerpala inspiraci celá moderní pedagogika.

„Výchova dětí je činnost, při níž musíme obětovat čas, abychom ho získali.“

„Nikdy jsem si nemyslel, že by svoboda člověka záležela v tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíše v tom, aby nikdo nedělal, co nechce.“ „Svoboda je poslušnost vůči zákonu, který jsme si stanovili.“

Encyklopedisté

V letech 1751 – 1780 vychází slovník věd, umění a řemesel – Encyklopedie, jehož tvůrcem byli D.Diderot aj.d’Alembert . Do tohoto slovníku přispívali všichni významní francouzští myslitelé (Montesquie, Voltaire, Rousseau aj.).

D. DIDEROT jako hlavní redaktor Encyklopedie vypracoval obrovský projekt. Podle jeho záměru měl být veškerý materiál stati sestaven nejen podle abecedního pořádku, ale především se měl řídit novým hlediskem, které by určovalo jak výběr materiálu, tak i jeho filozofickou, společenskou a vědeckou interpretaci. Zároveň měla být souborem pozitivních výsledků, kterých lidstvo dosáhlo nejen v oblasti literatury, umění, vědy a filozofie, ale také v oblasti techniky, průmyslu, tovární a řemeslné výroby.

Věřil v materiální jednotu světa. Molekuly podle něho oživuje vnitřní gravitační síla a působení ostatních molekul, takže vše je v pohybu, vzniku a zániku. Vyslovil dohad o vývoji rostlinných a živočišných druhů. Nastínil materialistickou teorii psychických funkcí, čímž předešel Darwina a jeho nauku o reflexech.

Značnou pozornost věnoval metodám bádání – cílem nemá být samoúčelné postižení pravdy, ale rozšíření možností člověka. Rozvíjel realistickou estetiku, v níž hájil jednotu dobra a krásy. Odmítal despocii a přikláněl se k osvícené konstituční monarchii v čele s moudrým vladařem. Své názory ukládal do drobnějších děl: Listy o slepých pro ty, co vidí; Filozofické principy hmoty a pohybu. Proticírkevní román Jeptiška a Jakub Fatalista.

Jean d‘ ALEMBERT – byl nejbližším Diderotovým spolupracovníkem při práci na Encyklopedii a také spoluredaktorem. Zabýval se především matematikou, fyzikou a astronomií. Jeho nejdůležitější filozofickou prací je Úvod k Encyklopedii vy které vyjádřil nadšení celé Evropy: „Věk náboženství a filozofie ustoupil století vědy!“ V tomto úvodu podal klasifikaci věd, v níž rozdělil vědění podle tří schopností člověka na historii (paměť), filozofii (rozum) a krásné umění (představivost). Pokládal za nezbytné vyzdvihnout nejen úspěchy vědců a filozofů, ale i výsledek práce lidí a vynálezců. Snažil se nejvědečtější přístup a chtěl ze souhrnu tehdejšího vědění vytvořit celistvý systém.