Filosofie osvícenství – Anglie, Francie, Německo

Filosofie osvícenství – Anglie, Francie, Německo

Anglie- osvícenské myšlení se pokouší uvést náboženství ve shodu s lidským rozumem, ale samo náboženství založit na rozumu- vytvořit rozumové náboženství-souvisí v Anglii s náboženským hnutím- deismus. D.Hume+ A.Smith.

Charakteristika francouzského osvícenství

1. Vzpoura proti autoritám – obdivovali svobody-myslnost, filozofie X církev, král i šlechta. Jejich vzorem je Anglie (převádí jejich teorie do praxe) Francouzská revoluce (1789).

2. Racionalismus – neotřesitelná víra v lidský rozum

3. Základ je myšlenka osvícenství – osvítilo široké vrstvy lidu. Myšlenka: „Bída a poddanství jsou následkem nevědomosti a pověrčivosti.“

4. Kulturní optimismus – Je otázkou času, kdy lidstvo skoncuje s nevědomím.

5. Návrat k přírodě – příroda je dobrá, obdařila člověka rozumem a i člověk je od přírody dobrý.

6. Humanismus křesťanství – příklon k deismu = Bůh stvořitel, ale nezasahuje. Důsledný materialismus a idealismus.

7. Lidská práva – boj proti cenzuře, boj za svobodu myšlení, nároků, tisku. Princip nedotknutelnosti jedince (kruté zacházení se zločinci).

F r a n c i e - 1. pol. 18.století – Evropa => těžištěm filozofie Anglie

- 2. pol.18.století => těžištěm se stává Francie

- konec 18.století => Německo

Francouzské osvícenství - Vzniká jako rozsáhlé a diferencované myšlenkové hnutí, které odráží změny ve francouzské společnosti a ovlivňuje francouzskou buržoazní revoluci. Jeho zdrojem je renesanční myšlení (emancipace člověka, odpor k autoritě církve) a rozvoj přírodních věd a matematiky. Jeho cílem je kritika náboženských pověr a předsudků, bojuje za svobodu vědeckého a filozofického myšlení. Klade důraz na rozum (není chápán gnozeologicky, ale jako boj světla rozumu proti tmě nevědomosti a pověr). Vychází z přesvědčení o nevyhnutelnosti pokroku, vyzdvihuje lidskou svobodu, rovnost, demokracii a toleranci. Má tendenci vysvětlovat přírodní i společenské jevy mechanicky.

Příznačné je racionalistické pojetí dějin společnosti jako boje „světla a rozumu“ (odtud název „osvícenství“) s tmou nevědomosti a předsudků.

Ch.L. MONTESQUIIEU – jeden z prvních představitelů osvícenství, zabývá se především společenskými teoriemi. Ve svém díle (Hl.O duchu zákonů – lid by se měl s panovníkem domluvit o právech => nezávislost soudů.) - rozvinul učení o závislosti právních norem a zákonů na typu státního zřízení (republika, monarchie, despocie). Možnost existence různých principů státního zřízení objasňuje vztahem mezi způsobem vlády a fyzickými vlastnostmi země prostorové rozmístění, klimatické podmínky, způsob života, životní úroveň, náboženství, mravy aj. Svými názory o vlivu geografického prostředí na formování společnosti ovlivnil pozdější geografický směr v sociologii.