A20.....................................................................................zrevidováno
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
A20) Zvláštní případy sukcese mortis causa
(dědická substituce, odkazy a fideikomisy, práva nepominutelných dědiců)
Dědická substituce – testamentární posloupnost
zvláštní druh ustanovení dědicem v testamentu
substitutio vulgaris
substituce vulgární (obecná), náhradník = substitut
ustanovení náhradního dědice pro případ, že se osoba ustanovená dědic v prvém pořadí dědicem nestane
např. zemřel, nebyl způsobilý stát se dědicem, byl neschopný nabýt dědictví, odmítl dědictví
jakási odkládací podmínka pro případ, že se osoba za dědice ustavená dědicem nestane
lze určit libovolný počet náhradníků v pořadí pro případ, že se předešlý náhradník dědicem také nestane
lze určit jednoho náhradníka za více dědiců, nebo stanovit náhradníky recipročně sobě navzájem
náhradník dědil stejný podíl, který by náležel dědici
účelem bylo zřejmě zabránit akrescenci podílů ostatních spoludědiců
akrescence vznikla až tehdy, pokud se žádný z náhradníků nestal dědicem
pokud byl spoludědic náhradníkem jiného spoludědice:
instituční podíl jeho předchůdce (za kterého byl stanoven náhradníkem)
substituční podíl jako dědice
náhradníkovi přiznány oba podíly – substituční podíl + instituční podíl
pupillární substituce
ustanovení, kterým otec rodiny určuje dědice (pupilárního substituta) svému nedospělému dítěti
ustanovení je pro případ, že by dítě zemřelo po otci, aniž by dosáhlo dospělosti
pupillius – nedospělá osoba, přímo podřízená otcovská moci (syn, dcera, vnuk atd.)
pupilliární substitut – určený dědic, povolán k pozůstalosti + majetku, který nabil pupillius jinak než od otce
podmínky:
platný testament otce rodiny (otci rodiny je podroben pupillius)
otec rodiny musel ustanovit v testamentu svého dědice, nemusel jím však být pupillus
pupillius musel být ustanoven jako dědic nebo musel být výslovně vyděděn
bylo nutné, aby se dědic jmenovaný v testamentu dědicem skutečně stal
zánik:
smrt pupilla za života zůstavitele
vystoupení pupilla z otcovy rodinné moci před zůstavitelovou smrtí
dospělost pupilla
dal-li se pupillius po smrti zůstavitele arrogovat, substituce je platná o jmění, která by osvojený měl, kdyby k arrogaci nedošlo
pupillární substituce může být stanovena:
ve vlastním testamentu otce rodiny
v dodatečné závěti - pupillární testament (jeho platnost závislá na původním testamentu)
později došlo ke spojení obecné a pupillární substituce
pupillární substitut má být považován za náhradníka v obecném smyslu pro případ, že by pupillius, ustavený za dědice, dědictví nenabyl
ustanovení jedné z obou substitucí má být posuzováno jakoby v něm byla zahrnuta substituce druhá
kvasipupillární substituce
528 n.l. zavedena justiniánskou konstitucí
pořízení, kterým ascendent ustanovoval dědice svému choromyslnému potomkovi
podmínkou bylo, aby předek zanechal svému choromyslnému potomkovi povinný díl
náhradník měl být ustanoven především potomek mentálně nezpůsobilého
nebylo-li toho, náhradník měl být potomek pořizovatele, nebylo-li ani toho, kdokoli jiný