A20.....................................................................................zrevidováno

Neplatnost odkazu a jeho odvolání

• odkaz je neplatný, je-li neplatný testament, ve kterém byly nařízen

• odkaz mohl platit, došlo-li např. ke zrušení testamentu při posloupnosti nepominutelných dědiců proti testamentu

  • počáteční neplatnost

    • Catonovo pravidlo (řehole) – regula Catoniana

    • legát, který je neplatným za předpokladu, že by zůstavitel zemřel hned po jeho zřízení, zůstává neplatný

    • např. byla-li někomu odkázána jeho věc, nestává se odkaz platným ani pokud byla tato věc později zcizena

    • toto pravidlo neplatí pro odkazy s podmínkou a odkazy, kde se dies cedens nekryje se smrtí zůstavitelovou

  • následná neplatnost

    • odkazovník ztratil způsobilost nebo zemřel dříve, než nastal dies cedens

    • zánik věci po zřízení odkazu, ale před nabytím pozůstalosti dědicem

    • odpadl obtížený a osoba místo něj (substitut, spoludědic atd.) nebyla povinna plnit odkaz

    • vindikační legát byl neplatný, pokud odkazovník nabyl vlastnictví k odkázané věci jinak

odvolání odkazu

• zůstavitel mohl odkaz odvolat (ademptio legati)

• civilní odkaz lze zrušit ustanovením v testamentu nebo v kodicilu potvrzeném testamentem

• zůstavitel užil stejné slovní formy, jakou byl zřízen,ale v záporném znění

• neformální fideikomisy lze zrušit projevem vůle fideikomis odvolat

• např. zcizení předmětu fideikomisu zůstavitelem – mlčky provedená adempce odkazu zcizením věci později uznávána i u civilních legátů

• např.zůstavitel a fideikomisář se znepřátelili

• justiniánské právo: formální odvolání odkazu ztratilo význam,

přenesení (translace) odkazu

• zřízení nového odkazu, kterým se obsah předchozího odkazu měnil

• změna se mohla týkat odkazovníka, obtíženého, předmětu odkazu, připojení podmínek

• v některých případech (za Justiniána pak ve všech) považováno za odvolání starého odkazu

• odkázat lze celou pozůstalost nebo její část

• dle civilního práva lze legátem odkázat jen část pozůstalosti, nejvíce 1/2 (formou damnačního legátu)

• dědic se musel s odkazovníkem rozdělit

• dědic zůstal dědicem, byl univerzální sukcesor zůstavitelův, záleželo na něm, jak se s odkazovníkem vyrovná

• stipulační sliby – vzájemné záruky dědice i odkazovníka, pokud šlo o pohledávky a dluhy

• dědic se odkazovníku zavazoval, že bude účasten všech oprávnění, jež plynou z pozůstalosti

• odkazovnik se dědicovi zavazoval, že převezme podíl z pozůstalostních dluhů

Univerzální fideikomis (fideicommissum hereditatis)

• neformální pravidla fideikomisů umožnila realizaci odkazu celé pozůstalosti

• odkaz celé pozůstalosti mohl být vázán podmínkou nebo lhůtou

• lze formulovat odkaz celé pozůstalosti tak, že odkaz se uskuteční až po dědicově smrti – vázán až dědicův dědic

• fiduciární dědic byl povinen převést na odkazovníka pozůstalost (připadně pouze část)

• povinen převást v okamžiku, kdy se stal dědicem, pro odkazovníka to znamenalo termín dies veniens

• fiduciární dědic vázán ke splnění této podmínky obligačně

• fiduciární dědic byl však dále považován za universálního sukcesora, proto bylo třeba úpravit vzájemnými zárukami vztah fiduciárního dědice a fideikomisaře při vymáhání pozůstalostních pohledávek a plnění pozůstalostních dluhů

• dříve tento vztah nebyl upraven právní normou, vše záviselo na dohodě zúčastněných stran

• později tento vztah upraven, žaloby, kde byl aktivně i pasivně legitimován dědic, vztaženy i na fideikomisaře

• fideikomisař nastupoval fakticky na místo dědice

• dědic podle civilního práva zůstal univerzálním sukcesorem a žaloby odkazovníka či žaloby proti odkazovníkovi byly koncipovány jako fiktivní žaloby (fingovalo se, že odkazovník je sukcesorem, kterým nebyl)

• legislativní úprava doplňovala praetorské právo – zavedena praetorská univerzální sukcese při univerzálním fideikomisu

• obnovovala ve prospěch dědice všechna práva, zaniklá splynutím, stejně zrušen i zánik pohledávek vůči odkazovníkovi

• dědic ani odkazovník neměli být poškozeni

• tato univerzální sukcese stále závisela na tom, zda-li dědic dědictví nabyl a sukcesi tak zprostředkoval

• dědic při univerzálním fideikomisu nezískal nic, byl v nejvděčném postavení, byl víceméně vykonavatelem poslední vůle

• snaha o motivovat dědice k přijetí pozůstalosti – vyhrazena minimální část pro dědice ve výši falcidiánské kvarty

• dědic byl motivován přijmout pozůstalost, což zajišťovalo zároveň fideikomisaři, že dojde k univerzálnímu fideikomisu