A20.....................................................................................zrevidováno

• výše povinného podílu se ustálila na 1/4 dílu, který by byl oprávněný získat jako zákonný dědic (nepochybně ovlivněno Falcidiovým zákonem – lex Falcidia, ten se ale týkal odkazů)

• za Justiniána povinný díl 1/3 nebo 1/2 zákonného dílu podle toho, zda zákonný díl obnášel 1/4 nebo méně z celé pozůstalosti

• zanechat povinný podíl bylo možné formou odkazu nebo jiné dispozice na případ smrti

• povinný díl nemusel být zanechán oprávněnému dědickou instituci

• později stačilo i poskytnutí mezi živými (darování, věno atd.)

• právo na povinný díl přiznával soud

• zůstavitel nemusel uvádět v testamentu důvod, proč povinný díl nezanechal, jeho jednání posouzeno

querella inofficiosi testamenti

• žaloba, která uplatňovala nárok na povinný díl

• stížnost proti testamentu, stěžovatel - kverelant

• žalobce si stěžoval, že mu zůstavitel učinil příkoří

• proti pořízení které bylo „inofficiosum“ , nedbalo přirozené náklonnosti mezi příbuznými

• kverela se obracela proti dědici, ustavenému v testamentu, ale jen tehdy, stal-li se dědicem

• cílem bylo napadený testament prohlásit za inoficiozní, tím se testament zrušil

• nastoupila intestátní posloupnost ve prospěch vítězného stěžovatele – kverelanta

• úspěšný stěžovatel dostává celý svůj intestátní díl, ne tedy jen povinný díl

zrušení testamentu

1. úplné

• úplné a naprosté vítězství stěžovatele

• např. úspěšně napadený testament, kde byl jmenován jen jeden dědic

1. částečné

• stěžovatel mohl uspět jen proti některému z testamentárních dědiců (bylo-li jich více)

• obsah testamentu se rušil částečně, ostatní dispozice zůstávaly v platnosti (např. manumisse)

• odkazy se krátily podle výše vítězného stěžovatele

• byl-li dědic v testamentu zároveň intestátní dědic, zrušoval se testament v důsledku kverely pouze tehdy, pokud byl testamentární dědic povolán k větší části pozůstalosti, než činil jeho zákonný podíl

  • kverelu lze užit i šlo-li o doplnění toho, co oprávněnému mělo být jako povinný díl zanecháno

  • kverelu mohl použít pouze ten, kdo byl k povinnému podílu oprávněn, nikoli jeho dědic

  • právo žalovat kverelou zanikalo:

  • 5leté lhůta

  • uznání testamentu (např. přijetím odkazu)

  • uzavřením smíru s dědici

kverelární sukcese

• kverelu mohl za určitých podmínek vznést nejbližší intestátní dědic

• mohl užít kverelu v případě, že původně oprávněny kverelu nemohl uplatnit nebo to nechtěl učinit

Justiniánská novela č.115

• sloučila formální a materiální práva nepominutelných dědiců

• týkala se pouze ascendentů a descendentů (pro sourozence platilo právo dosavadní)

• zůstavitel mohl:

1. zanechat povinný díl a musel je ustanovit za dědice

2. vydědit – ale pouze z taxativně vymezených důvodů (14 důvodů pro descendenty, 8 pro ascendenty)

1. např. nemravný život, nevděk vůči zůstaviteli