A20.....................................................................................zrevidováno

Kodicil

• nový typ posledního pořízení

• zůstavitel svoji vůli něco odkázat (svůj fideikomis) vyjádřil prostým dopisem ( kodicil)

• již dříve právně závazné uznány odkazy (fideikomisy) v kodicilu, jehož sepsání bylo předem vyhrazeno v testamentu

1. testamentární kodicil

   • kodicil je ve vztahu k testamentu

   • dříve (za Augusta) je kodicil dopis zůstavitele, který doprovází testament

   • sepsání kodicilu je v testamentu předem hlášeno, kodicil testamentární

   1. vztah testamentu a kodicilu dán předem – zůstavitel si sepsání kodicilu v testamentu předem vyhradil

   2. vztah testamentu a kodicilu dán následně – zůstavitel testamentem kodicil dodatečně potvrdil

   3. v testamentu nezmíněný, svým obsahem (fideokomisními odkazy) ale testament doplňující nebo měnící

      • kodicil testamentární byl označován jako dovětek k testamentu (zejména kodicil testamentem potvrzený)

      • testamentární kodicil se považoval za součást testamentu, jeho platnost závisela na platnosti testamentu

      • platnost kodicilu dále záviselá na tom, zda se dědic stal dědicem

      • v kodicilu, který byl následně potvrzen testamentem, mohly být i dispozice jinak náležící jen testamentu (civilní legáty, manumisse, jmenování poručníka)

      • kodicil umožňuje měnit a doplňovat obsah testamentu

1. intestátní kodicil

   • nebyl vázán na testament, mohl existovat nezávisle na něm

   • kodicil dlouho nevyžadoval žádné zvláštní formy – obvykle neformální dopis, kterým se zůstavitel obracel na toho, kdo měl být jeho vůlí vázán (nejčastěji dědic)

   • postupem času ale jisté minimum formálních náležitostí vyžadovalo – přiblížení kodicilu testamentu

Justiniánské právo

• 5 svědků, podpis zůstavitelův a tzv. unitas actus (časová a místní jednota aktu, stejně vyžadována u testamentu)

• z kodicilu se stal nový typ všeobecného pořízení na případ smrti, který se postavil po bok testamentu

• bylo jím možno činit všechny dispozice jako u testamentu (výjimka je ustanovení dědice pouze u testamentu)

• stal-li se testament neplatným, pohlíželo se na něj jako na poslední vůli vyjádřenou kodicilem

kodiciální klauzule

• zůstavitelé vkládali do testamentů doložku, kde bylo, aby případně neplatný testament byl posuzován jako kodicil

• ustanovení za dědice se pak považovalo za univerzální fideikomis, odkazy za fideikomisy

0soby zúčastněné na odkazu

zůstavitel musí mít způsobilost pořizovat testament (testamenti factio activa), a to v době, kdy odkaz zřizoval, tak i

v době smrti – platilo pouze pro odkazy, určené v testamentu

• neformální povaha fideikomisů žádné zvláštní náležitosti nevyžadovala

  • až Justiniánské právo - zůstavitel měl mít testamentární způsobilost aspoň v době smrti

• legát lze uložit pouze testamentárnímu dědici (legátem obtížený musel být vždy testamentární dědic)

• legát mohl být uložen několika dědicům společně, každý byl pak obtížen poměrně podle velikosti podílu, bylo ale možno obtížit dědice i solidárně