A20.....................................................................................zrevidováno

formální práva nepominutelných dědiců

• formální práva nepominutelných dědiců vycházela z agnátské rodiny

• zůstavitel nesměl určité osoby v testamentu opominout jmenovat

• museli být v testamentu jmenováni, uvedeni, ale jejich právo bytí v testamentu je pouze formální

• nesměli být opominuti mlčením (proto také pouze formální práva)

• bylo lhostejné,jak byli v testamentu zmíněni, mohli být vyděděni bez důvodu či získat nepatrný podíl

• formální práva nepominutelných dědiců měli dědicové vlastní a nutní (heredes sui et necessarii)

• významné postavení syna, opominut syn → nespravedlivý testament → neplatnost

• syn musel být vyděděn výslovně, ostatní dědicové mohli být vyděděni všeobecným prohlášením

• pokud byli nepominutelní dědicové opominuti:

1. syn – neplatnost testamentu

2. ostatní – nastává posloupnost proti testamentu

• nepominutelní dědicové dědí spolu s testamentárním dědicem (podle civilního práva)

  • byl-li někdo testamentární i neopominutelný dědic, měli opominutí stejný díl jako dědic ze závěti

  • byl-li naopak testamentární dědic někdo jiný (extraneus), dostal 1/2 a 1/2 dohromady pominutí dědicové

zvláštní postavení pohrobka (postumus)

• původně narození pohrobka znamenalo neplatnost testamentu

• později mohl zůstavitel případného pohrobka vydědit a platnost testamentu je zachována

• tento názor pomalu rozšiřován na jednotlivé kategorie osob

• právo dělilo pohrobky do několika skupin, podle vztahu k zůstaviteli a podle data narození (po zřízení testamentu či po smrti zůstavitelově)

posloupnost proti testamentu realizoval praetor => bonorum possessio contra tabulas

• posloupnost proti testamentu realizoval běžnou dědickou posloupností

• uděloval držbu těm, které za nepominutelné dědice považoval (de facto třída unde liberi)

1. o držbu pozůstalosti nemohli žádat

   • vydědění (mužští nepominutelní dědicové měli být vyděděni výslovně (nominatim)

2. o držbu pozůstalosti mohli žádat

   • liberi, kteří byli pominuti

   • liberi, kteří byli byli v testamentu zůstavitelem jmenováni

   • adoptovaný, který přešel do cizí rodiny, pokud byl v testamentu za dědice ustaven

   • nepominutelní dědicové dědili podle svých intestátních podílů

   • praetorská posloupnost proti testamentu směřovala proti tomu, jak byli dědici ustanoveni, ne proti vydědění (ta zůstávala platná)

materiální práva nepominutelných dědiců

• zpočátku pouze morální závazek, zůstavitel má zanechat příbuzensky nejbližším osobám jistý podíl

• zaměřena na kognátské vztahy, právní podobu získala až v 2. st.n.l.

• původně nebyl přesně vymezen okruh osob, kteří měli nárok na povinný díl (portio debita)

• původně nebyla přesně vymezena ani výše povinného dílu

• vše záleželo na uvážení soudu, později přesně stanoveno, oprávněné osoby byly:

• descendenti, ascendenti, sourozenci zůstavitele (nejprve jen agnátští, za Justiniána i kognátští)

• právo na povinný díl měla pouze zůstaviteli nejbližší osoba, ta osoba, která byla nejbližším zkráceným intestátním dědicem zůstavitele

• ten, kdo uplatňoval právo na povinný dál, musel být samozřejmě intestátním dědicem

• chtěl-li povinný díl uplatnit i praetorský intestátní dědic, musel jako jako takový dědic vystoupit

• to učinil tak, že formálně požádal o udělení držby pozůstalosti na základě svého intestátního dědického práva a prokázal tak svoje dědické právo pro následující soudní spor o povinný díl

• žádost o udělení držby pozůstalosti měla jen upravit jeho postavení vsoudním řízení o povinný díl