A20.....................................................................................zrevidováno

• zůstavitel odkazem vyslovil přání, aby byl dlužník zproštěn svého závazku nebo mu odkázal dlužní úpis

• zůstavitel jako dlužník mohl odkázat, co dlužil odkazovníkovi jako věřiteli

• odkaz byl platný tehdy, byl-li pro věřitele výhodnější než jiné splnění zůstavntelova dluhu (nemá např. podmínku)

• byl-li předmětem odkazu dluh, který neexistoval, odkazovník se mohl domáhat splnění odkazu, byl-li předmět odkazu přesně určen

hrozí vždy nebezpečí, že bude pozůstalost odkazy přetížena

• to ohrožovalo testamentárního dědice a mohlo to ovlivnit průběh testamentární posloupnosti

• dědic se přetížené pozůstalosti nebyl ochoten ujmout - testament se stával opuštěným

• důsledem byla vyloučena dědická instituce, odkazy i ostatní dispozice, které testament obsahoval

• bylo třeba stanovit meze absolutní volnosti zůstavitele odkazovat

Furiův zákon

• 2.stol.př.n.l. , stanovil nejvyšší peněžní hodnotu jednotlivých odkazů na 1000 assů

Voconiův zákon

• 169 př.n.l. – po občanech I. třídy censu neměl odkazovník přijímat více, než získal dědic či dědicové dohromady

Falcidiův zákon

• 40 př.n.l. - dědicům musela zůstat odkazy nezatížená 1/4 celého dědictví - falcidiánská kvarta

• dědic mohl poměrně snížit odkazy, zkracující tuto 1/4 a odkazy se do té míry považovaly za neplatné

• zásada falcidiánské kvarty později rozšířena i na fideikomisy, později i na darování pro případ smrti

• justiniánské právo: zevšeobecnilo na vše, co bylo dědici uloženo a co ho zkracovalo

Nabytí odkazu

• pro nabytí odkazu byly rozhodující 2 skutečnosti:

1. smrt zůstavitele

2. dědic se stal dědicem a nabyl pozůstalost

   • postavení odkazovníka bylo závislé na dědici → nabytí odkazu bylo závislé na dvou momentech:

     • dies cedens

       • doba, kdy odkazovník získal právo na budoucí odkaz

       • den nástupnictví, den, kdy odkaz napadá

       • zpravidla totožný s okamžikem smrti zůstavitele

       • odkazovník získal právo na budoucí odkaz (čekatelství)

       • toto právo přecházelo na jeho dědice a považovalo se za součást jeho majetku

     • dies venies

       • doba, kdy odkazovník, který splňuje všechny předpoklady získává bezprostřední právo na předmět odkazu

       • totožná s okamžikem, kdy dědic se stal dědicem

       • den, kdy přichází právo na odkaz

       • byl-li dědicem dědic nutný – oba okamžiky splývaly (nutný dědic nemohl dědictví přijmout ani odmítnout)

   • další rozdíly závisely na povaze odkazů

   • zemřel-li odkazovník (bez dědice, bez substituta) – obtížený byl odkazu sproštěn

   • byli-li spoluodkazovníci jmenováni v jedné větě – obtížený plní každému poměrnou část

   • byli-li spoluodkazovníci jmenováni zvlášť – obtížený plní kazdému celý předmět celý

   • byl-li odkaz zanechán více spoluodkazníkům a jeden z nich podíl nezískal – řešení otázky akrescence podílu

     • záleželo, o které legát šlo

1. dochází k akrescenci - precepční a vindikační legát

2. nedochází k akrescenci - fideikomis, sinendi modo a damnační legát

   • postavení odkazovníka bylo určeno povinností obtíženého plnit odkaz

   • obtížený měl odpovědnost za zánik předmětu odkazu (odpovědnost byla vyšší u odkazů obligačního typu)

   • odkazovník měl také žalobní ochranu – povaha žalob určena formou odkazu (actio ex testamento u damnačního)

   • praetor umožňoval vedle obtíženého odkazovníkovi detenci k pozůstalosti, aby tak mohl vykonávat dozor nad pozůstalostním majetkem

   • justiniánské právo: platil zákaz zcizování pozůstalostních věci, které jsou předmětem odkazu

   • takto zcizené věci nebylo možno proti odkazovnákovi vydržet

   • odkazovník měl k věcem, které dědic nabyl dědicvím, zákonné zástavní právo na splnění odkazu