Klíčoví myslitelé středověké filozofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Klíčoví myslitelé středověké filozofie
Augustinus
Nejvýznamnější latinský církevní spisovatel, filozof a teolog období patristiky.
V roce 376 učitel rétoriky v Kartágu.
383 odešel do Říma, kde ho na kratší čas zaujal skepticismus nové Akademie.
384-386 se v Miláně seznámil s křesťanskou teologií.
Pod vlivem biskupa a církevního spisovatele Ambrože přijal v roce 387 křesťaství.
Filozofický systém:
Bůh je nejvyšším principem a zdrojem světa, absolutnem, nejvyšší pravdou, nejvyšším dobrem
Nauka o Trojici:
Otec – Syn – Duch svatý – v těchto osobách existuje božská substance.
Přirovnávání k duši – duše vytváří z bytí, života, poznání jedinou bytost.
Boží mysl v sobě obsahuje na způsob idejí podstatné tvary všech věcí, které se podle těchto vzorů ve světě utvářejí. Poznat svět je proto možné jen poznáváním absolutní pravdy. K ní vede cesta poznáváním sama sebe, své vlastní duše, tedy introspekcí.
„Corgito, ergo sum“
Vystupoval proti manicheismu. Zvláště proti jeho dualismu dobra a zla jako rovnomocných. Zlo chápal jako nedostatek dobra, způsobovaný nesprávně orientovanou vůlí.
Tvrdil, že člověk není svou přirozeností schopen jednoznačně směřovat k dobru a že jen málo jedinců je Boží milostí předurčeno k věčnému spasení.
Spis O obci Boží – rozvinul výše uvedené myšlenky v první křesťanské filozofii dějin, které chápal jako zápas dobra a zla = obce Boží (křesťanská církev) a obce ďáblovy (pozemský stát)
Nauka o predestinaci = božské předurčení
Pouze Adam se narodil bez hříchu, měl možnost řídit se Boží vůlí a dosáhnout nesmrtelnosti. Byl ale k hříchu sveden satanem, proto jsou ostatní lidé tímto hříchem zatíženi – dědičný hřích = nejsou svobodní, musí podle své přirozenosti hřešit a propadnout smrti.
Böethius
„poslední Říman a první scholastik“
Roku 510 byl jmenován konzulem, po několika letech byl obviněn ze spojení s římskými odpůrci Ostrogótů a po dlouhém věznění bez výslechu byl roku 524 popraven.
Ve vězení napsal proslulé pojednání O útěše z filozofie (De consolatione philosophiae).
Jako první se pokoušel přímo spojit víru s rozumem (i když náznaky byly již u Augustina).
Jeho racionalismus je jasný již z jeho mínění, že nic, co je ve víře, neodporuje rozumu a je mu pochopitelné. Z tohoto hlediska popisoval i trojjedinost Boží.
Böethius má podobný význam jako Cicero a Seneca, byť v menším měřítku. Seznamoval středověk s antickou filozofií a ukázal cesty scholastice.
Jeho Consolatio pronikla v překladech k mnohým národům a byla oblíbenou četbou až do 17. století.
Dionýsos Pseudo – Areopagita
Spisy: O Božích jménech, O nebeské hierarchii, O církevní hierarchii.
Rozděluje teologii na pozitivní – kladně vypovídající a negativní – popírající.