Křesťanská filosofie - počátky

1. A g n o s t i k o v é – lidé, kteří odmítají svět poznávat, pracují s dogmaty (biskup IRENARUS a jeho žák HIPPOLITOS)

   1. Systematika: vytváření systémů. V popředí zájmu stojí v tomto období tři okruhy otázek – učení o Bohu a Trojici, o Kristu jako druhé božské osobě, o dědičném hříchu a svobodě lidské vůle.

Nejvýznamnějším představitelem systematického období je AUGUSTIN AURELIUS. Narodil se v severní Africe, žil velmi rozmařile a postupně se orientoval na filozofii. Názorově se vyvíjel od skepticismu přes novoplatónismus ke křesťanství. Křesťanem se stal v 33 letech v Miláně. Nakonec působil jako biskup v severní Africe.

- víra v rozum (= součást absolutní pravdy, která má původ v Bohu)

Jeho hlavní dílo „O obci boží“ (De civitate dei) vychází z vlastní vnitřní pochybnosti: smyslové poznání je nespolehlivé, pouze rozumové úsudky jsou pravdivé, protože jsou součástí absolutní pravdy, která má původ v Bohu. Předpokladem rozumu je víra, přes ni poznáváme Boha. Bůh je pro něj nejčistší pravda, krása, idol. Bůh předurčil osud všem lidem.

1. fatalismus (osud se už nezmění), kontroluje Bůh, jak kdo naloží se svým životem, koho má bůh rád. Dává mu do cesty hodně překážek, aby se je naučil překonávat a řešit problémy

   Lidé se dělí: a) na dobré = „ boží obec“

   b) na zlé = „ pozemská obec“

   - Bůh je pro něj nejčistší pravda a krása, idol, Bůh předurčil osud všem lidem

   Otázky k Augustinovi:Jak se Augustin dívá na osud ? - ať každý dělá co dělá, má předurčený svůj osud od Boha. Bůh potom hodnotí lidi podle toho, jak se snaží překonávat překážky, jaké mají úsilí. Někteří lidé potom věří, že jim Bůh pomáhá pří nejhorším. Lidé se potom dělí na a) dobré⇒ ‘‘Boží obce‘‘; b) zlé ⇒ ‘‘Pozemská obec‘‘. Jak se Augustin dívá na zlo? - je to nedostatek dobra, nepřítomnost Boha, je též tajemstvím neboť se často stává prostředkem dobra (jako trest, uvědomění si hodnot, atd.). Co je ‘‘Boží obec‘‘? - učení o společnosti, společnost je vnitřně rozdělena na obec Boží, která zahrnuje všechny občany budoucí Boží říše, a na obec tohoto světa, která je v moci zla. Z této nauky vyvozoval pozdní středověk a hlavně Husictví právo na vzpouru proti hříšným pánům a prelátům.