Novoplatonismus a jeho problémy

Platón přecenil nazíravý postoj k bytí. Chce mít bytí takové, aby je bylo možno zřít. Pojem idea (eideos) znamená vzezření, vzhled. Takto pojatá zření vyžaduje, aby to, co má být zřeno, bylo podrženo před zrakem. Pojetí bytí a jsoucna je tak zúženo na rozlišování toho, co je smyslově jsoucím, a něčeho, co je „ jsoucím jaksi více, zřetelněji“, co má větší trvalost, jasnost, přehlednost atp., tedy to, co odpovídá nárokům přesného vidění.

Často se v moderní filosofii poukazuje na to, že Platónem se nenápadně evropské myšlení omezilo na pouhé duchovní zření: pravda je vždy nějak spojena se „světlem“, dokazovat něco znamená „vysvětlovat“, „objasňovat“, činit „zřetelným“, „evidentním“. Mnozí se táží, zda se tím povážlivě nezúžil prostor pro přístup ke skutečnosti v celé její mnohotvárnosti.

Problémy:

Řešení, k němuž došel Platón, vyvolávalo ovšem další otázky. Má-li všechno, co jest, svůj pravzor v nadsmyslovém světě, pak se zakrátko ocitneme v začarovaném kruhu. Má i pojem „účasti“ svou vlastní „ideu účasti“? Anebo: má-li svou idea „muž“ a svou ideu „žena“, jak vypadá idea „člověka“? A jaká síla nutí ideje, aby sestupovaly do svých odlesků, co je nutí do svazku s pozemskými jsoucny, když právě k jejich vlastní výbavě patří to, že jsou soběstačné? Pojem „účasti“ je příliš pasivní a chudý. U Platóna se už rýsuje uznání dvou stránek toho, co jest. Totiž fakt, že to jest, i způsob jakým to jest. Ale obě stránky byly od sebe ostře odděleny v podobě dvou světů: světa idejí a světa smyslových věcí. Když budeme chtít odpovědět na otázku, proč soběstačné a dokonalé ideje potřebují smyslový svět (třeba i jen jako svůj pouhý odlesk), budeme zřejmě muset přistoupit na to, že smyslový svět nějak významně, podstatně souvisí s realizací idejí, s jejich bytím a že jej nemůžeme podceňovat Bude potřeba vzít jej vážně, ba dokonce, vzít jej jako východisko všech filosofických úvah. Bude to znamenat nechat se vést přirozeným (přírodovědeckým) průzkumem světa a pokusit se najít mezi smyslovými jsoucny takové vlastnosti, které jsou ovšem nějak společné a které poukazují na to, čeho jsou stavem, nebo výrazem.

Konec novoplatonismu a antické FIE

Kromě Říma, kde působili bezprostředně Plótínovi žáci, žil novoplatonismus také ve škole syrské, jejíž hlavou byl Iamblichos (zemř. 330 n.l.) a ve škole athénské, v níž vynikl Proklos (410 – 485).

PORFYRIOS Z TYRU(233 – 301)

Byl naladěn proti křesťanství - spis Proti křesťanům o 15 knihách, v nichž podrobil kritice bibli (hlavně Starý zákon). Spis samotný byl r. 448 na příkaz císaře spálen, protože křesťanští spisovatelé na dílo neustále útočili. Zachovalo se z něj jen několik málo fragmentů, ztraceny jsou i odpovědi křesťanských apologetů. Přesto jej křesťanští myslitelé uznávali pro jeho vzdělanost (i Augustin).