Novoplatonismus a jeho problémy

Z jeho spisů je filosoficky nejvýznamnější Úvod k Aristotelovým Kategoriím. V něm Porfyrios položil otázku, zda jsou obecné pojmy pouhá slova, abstrakta, nebo zda někde reálně existují. Touto otázkou se bude zabývat celý středověk - spor o univerzálie.

Právě díky jasnosti jeho výkladu byly Plótínovy spisy ve 4. st. čteny více než Platónovy dialogy.

Jeho hlavním filosofickým zájmem však byla etika, praktická filosofie.

Plótínos a Porfyrios tvoří římskou školu.

Tato větev novoplatónské filosofie vznikla ve 4. st. Založil ji Porfyriův žák Iamblichos v Apamei. Podobně jako Porfyrios se soustředil více na praktickou mystiku a filosofii = jak jednat, aby člověk dosáhl blaženosti. Také on psal komentáře k Platónovým dialogům.

Iamblichos znal i pýthagorejské učení a napsal spis Soustava pýthagorejských názorů, z nějž se některá pojednání zachovala - pramen k pýthagoreismu.

Dále rozčlenil plótínovské kategorie Jedna, Ducha a Duše.

Obhajoval olympský pantheon proti křesťanskému náboženství. Úkol člověka určoval právě ve vztahu k těmto bohům - člověk v ně má věřit a stýkat se s nimi. Nejvyšší ctností je absolutní sjednocení s nimi.

Proto se zabýval všemi oblastmi styku člověka s bohy: theurgií (nauka, jak působit na bohy), mantikou, obětováním, modlitbou.

Ukončila vývoj novoplatónismu. Založil ji Proklos (410 - 485), scholarcha v Akadémii.

Komentáře a spisy:

Napsal rozsáhlé komentáře k nejobtížnějším Platónovým dialogům, které přerůstají v systematický výklad celé novoplatónské filosofie. Zachovaly se komentáře k dialogům Alkibiadés I., Kratylos, Ústava, Timaios, Parmenidés. Především komentář k Timaiu je velmi cenným pramenem o antické filosofii (všímá si v něm všech těch, kteří před ním o dialogu psali). Ve spise Základy theologie vyložil v 211 tezích velmi stručně celý systém novoplatónismu: učení o Jednom, rozumu, duši a přírodě. Po Plótínovi je největším systematikem novoplatonismu.

Proklův systém:

Také rozlišil dále Plótínovu trojici, přitom do své soustavy zařadil i bohy a daimony lidové víry, takže filosofii u něj nelze odlišit od náboženství. Vytvořil dogmatickou soustavu, čímž zanikla svoboda filosofie, která nadále měla pouze vykládat posvátnou tradici.

Zavřením athénské školy císařem Justiniánem r. 529 končí antická filosofie.

(Proč novoplatonikové odešli z Athén?

• viděli v perské říši lepší ústavu a dokonalejší vládu, téměř vládu filosofů po vzoru Platónovy Ústavy.

• věřili zprávám, že poddaní v perské říši jsou poctiví a řádní, takže tam nejsou žádné krádeže, lupičství ani jiné zločiny.

• To podle antického pramene byly hlavní důvody, proč odešli do Persie. Pouze jako vedlejší důvod uvádí to, co ve skutečnosti bylo asi důvodem hlavním: že jim bylo zákonem bráněno, aby v římské říši mohli žít bez obav, neboť nechtěli uznat stávající řád.

• Justinián totiž jedním zákonem odňal všem pohanům, kteří se protivili poučení a následnému křtu, hlavní občanská práva jako právo na živnost a vlastnictví movitého i nemovitého majetku a také zákaz vyučování = opatření, která znamenala konec platónské školy v Athénách (Corpus Iuris Civilis II: Cod. Iust. I, 11, 10, 1 a 2). Tento zákon pravděpodobně byl přijat 529. ))