Francie a její osvícenci – Voltaire, Rousseau, Montesquieu

Francie a její osvícenci – Voltaire, Rousseau, Montesquieu

• 2. pol. 17. století dosaženo vrcholu absolutismu, země byla vypleněna vládou Ludvíka XIV.

• rozkvět francouzské literatury nemá v tomto období vědecký ekvivalent

• vlastní obsahové podněty přicházejí z Anglie po smrti Ludvíka XIV. (1715) -> Francouzi se začínají živě zabývat anglickou ústavou, společenským systémem a anglickou přírodovědou a filosofií

• objevením Anglie Francouzi můžeme tedy považovat za počátek francouzského osvícenství

• národní povaha i historické podmínky vtiskli osvícenství každého velkého národa vlastní tvář, to francouzské se liší především větší radikálností -> myšlení 18. století svým rozumem, pojetím svobody a rovnosti všech, připravilo teoretický podklad Velké francouzské revoluci 1789

• základními rysy osvícenství jsou víra v rozum, a díky němu objevení světa a člověka v plně liberálním a deistickém duchu

Voltaire - Francois Marie Arouet (1694-1778)

• díky svým výrokům se dostal do problému s vládou a tak se ocitl v Bastile -> při dalším vážnějším střetu byl donucen odejít ze země, uchýlil se do Anglie, kde se seznámil s místními myšlenkami, hlavně osvícenstvím a liberalismem

• odmítá racionalismus a drží se empirismu zakoušeného světa, kterak poznáváme, že není
  nejlepší -> přesto všechno za světem, jeho řádem i zákony musíme předpokládat Boha, jakožto plánujícího, uspořádávajícího, zákonodárný rozum, nemůžeme však o Bohu vědět, jaký je

• podstatu pravého řádu vidí v morálce

• Candide: próza, ve které kritizuje filozofii nekritického optimistického chování, kritizuje feudalismus, aristokracii, církvi; pohled na svět není optimistický, vidí svět plný zla, války; hlavní hrdina Candide - vyznává optimistickou filozofii svého učitelem, všude se Candide setkává se zlem, zlo nachází nejen u civilizovaných národů, ale i u primitivních národů, v Evropě i v Novém světě., zlo vytváří nejen jednotlivec a společnost, ale i příroda - proti ničivému obrazu života na zemi je jako opak postaven činorodý život v Eldorádu, kde zlo neexistuje -> lidé zde žijí v harmonii, ve svobodě, vládne tu spravedlnost a rovnoprávnost, Candide ale Eldorádo opouští, protože si uvědomuje, že zde není nic, co by mohlo být zdokonalováno, protože vše je již dokonalé; autor zde poukazuje, že lidé mají možnost omezit nebo se zbavit zla a tím dosáhnout i Eldoráda na zemi

• deista – bůh=stvořitel, 1. hybatel, zkoumá přírodu, přicházi k panteismu

• odmítá učení o vrozených ideách

• kritika církve, církev = hl. nepřítel pokroku, boj proti klerikalismu

Jean Jacques Rousseau (1712-1778)

• rozporuplný člověk zmítaný vnitřními zápasy a rozpory.

• narodil se v Ženevě, vychován v kalvinistickém duchu; v 16 letech zběhl z učení a žil se starší ženou, která mu byla matkou i milenkou a obrátila jej na katolickou víru

• Společenská smlouva: principy polit. práva, teorie vzniku státu, majetek má být založen na vlastní práci, vše ve jménu lidu, moc má patřit lidu, analýza forem vlády-monarchie, demokracie

• uznává existenci boha

• O původu nerovnosti: hl. zlo je nerovnost ve společnosti (člověk žije v okovech, i když se rodí svobodný), velké bohatsvtví plodí špatné mravy, 2 typy nerovností: 1. fyzická=věk a zdraví, 2. politická=ve společnosti řada lidí žije na úkor jiných, vznik soukromého vlastnictví-prohlubování mezi chudými a bohatými na počátku dějin přírodní idylický stav, pokrok nezadržitelný; důvod nerovnosti jsou, že lidé mají pud mít něco pro sebe; Rousseau schvaluje revoluci a nastolení rovného stavu

• Emil čili o výchově: pedagogický spis o tom, že děti by se měli učit doma a ne podle předepsaných norem, ale z podnětů žáka