Napoleon Bonaparte

1806 Prusko vypovědělo Francii válku (Napoleon připojil k Prusku Hannoversko, ale později naznačil, že za určitých okolností je ochoten vrátit Hannoversko Anglii, navíc v pruských vládnoucích kruzích panuje jakýsi komplex z nevydařené účasti v tažení roku 1805), přidává se Rusko, Napoleon vítězí u Jeny a Auerstadtu nad Prusy (1806), poté nerozhodná bitva s Rusy u Jílového(Eylau) a vítězství u Friedlantu , 1807 tylžský mír

Napoleon provedl změny v územním uspořádání německých oblastí, ale nikdy plně neuskutečnil plán na obnovení svrchovanosti Polska (kde po válce s Pruskem vzniklo s francouzskou podporou Varšavské knížectví), jak požadovali někteří polští politikové (např. Poniatowski, pozdější Napoleonův maršál, padl u Lipska)

1808 Napoleon ovládl Španělsko (Karel IV. a jeho syn, pozdější Frdinand VII., donuceni zříct se trůnu), zavedl zde pokroková opatření (zákaz inkvizice atd.), přesto narazil na lidový odpor, Britové poslali na Pyrenejský poloostrov svou armádu v čele s lordem Arthurem Wellesleym (pozdější vévoda Wellington a britský premiér, zmírnil diskriminaci britských katolíků), do 1813 Francouzi z Pyrenejského poloostrova vytlačeni

1808 se Napoleon V Erfurtu sešel s carem Alexandrem I. a neúspěšně se ho snažil přimět k dohodě o společném postupu proti případné rakouské agresi (k níž o rok později vskutku došlo)

1809 Rakousko ve snaze využít Napoleonových problémů ve Španělsku zahajuje další válku, Francouzi poraženi u Aspern (též označováno jako bitva u Esslingen) arcivévodou Karlem (Karel Ludvík Jan, 1771 - 1847, bratr Františka I., spolu s pozdějším maršálem Radeckým reformátor armády) při pokusu o přechod Dunaje (v této bitvě padl Napoleonův oblíbenec maršál Lannes), Napoleon však přešel řeku u Wagramu a přinutil nepřítele k ústupu ke Znojmu, kde bylo uzavřeno příměří, následně sepsán vídeňský (schönbrunnský) mír

Napoleon se rozvedl s Josefinou de Beauharnais (kterou si vzal 1796) a uzavřel dynastický sňatek s dcerou Františka I. Marií Luisou, pozdější vévodkyní parmskou (již dříve uvažoval o sňatku s ruskou velkokněžnou). František I. po porážce ve válce roku 1809 odvolal ministra zahraničí Stadiona a nahradil ho dosavadním vyslancem v Paříži Metternichem

1811 bankrot v Rakousku

1812 Napoleonův vpád do Ruska (Rusko porušuje kontinentální blokádu a je zapleteno do konfliktu s Tureckem v oblasti Černého moře, zatímco Francie, která je od roku 1807 oficiálně spojencem Ruska, preferuje dobré vztahy s Tureckem, v rusko-švédských vztazích-1808 Rusko anektuje Finsko-Napoleon straní Švédům, Rusko má především obavy z možné obnovy samostatného Polska-Napoleon v této otázce dosud nezaujal jasné stanovisko)

Napoleon přiměl k účasti v tažení do Ruska i své spojence včetně Rakušanů, po bitvě u Borodina Francouzi dosáhli Moskvy, kterou Rusové vypálili, aby zde nepřítel nemohl doplnit zásoby, Francouzi nuceni ustoupit, poraženi u řeky Bereziny (v čele ruských vojsk maršál Kutuzov).