Napoleon Bonaparte
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Krachu ruského tažení využili někteří Napoleonovi "spojenci" (Prusko, později Rakousko a další německé státy) k vystoupení proti Francii (1813 dohoda Rakouska, Ruska a Pruska v Reichenbachu o společném postupu), Rakušané mají obavy ze sílícího nacionalismu (podporovaného hlavně pruským baronem Steinem) v německých oblastech, podle Metternicha by lidový odpor proti Francouzům mohl přerůst v revoluci proti "legitimním" panovníkům-1813 Metternich svolává do Prahy mírový kongres, jednání však skončila neúspěchem a byly obnoveny bojové operace
V říjnu 1813 Francouzi poraženi u Lipska ("bitva národů"-v čele protinapoleonských sil hrabě Schwarzenberg)-na straně protinapoleonské koalice bojovali i Švédové, jejichž král Karel XIV. Jan (vl. Jménem Jean Bernadotte) býval francouzským maršálem a příbuzným Napoleona. Téhož roku bitva u Chlumce (Přestanova), největší srážka napoleonských válek na českém území.
Boje na francouzském území, 1814 maršál Marmont vydal Paříž nepříteli, což bylo později uváděno jako jeden z hlavních důvodů Napoleonovy porážky, Napoleon poté ve Fontainebleau abdikuje, odchází na ostrov Elba, kde si formálně ponechává titul císaře a přijímá rentu od Ludvíka XVII. (bratr popraveného Ludvíka XVI.), který dosedl na francouzský trůn
Po návratu královské dynastie Bourbonů k moci nastaly represe a pokusy o návrat k poměrům před rokem 1789, tento kurs prosazován hlavně královým bratrem, hrabětem z Artois (pozdější Karel X.)
1815 Napoleon využívá nespokojenosti ve Francii a sporů mezi mocnostmi ke svému návratu (tzv. stodenní císařství), pokouší se znovu uchopit moc, ale 18. 6. poražen Brity (Wellington) a Prusy (Blücher) u Waterloo (poblíž Bruselu), internován na ostrově Svatá Helena, kde 1821 umírá.