Sfragistika a její vývoj u nás a v zahraničí

Sfragistika

- z řeckého sfragís či latinského sigillum = pečeť – někdy se používá označení sigiligrafie

=nauka o pečetích (jejich vývoji a funkci)

- zabývá se pečetěmi jako historickým pramenem, jejich vyhotovováním, vznikem, funkcí a vývojem až po současnost

Pečeť

- pečeť = sfragís (řecky), sigillum (latinsky -> sigilografie = sfragistika)

= otisk tvrdého razidla opatřeného vyrytým či vyraženým obrazem, znakem či nápisem, jednoznačně charakterizující svého majitele, ať ž osobu fyzickou (panovník, církevní hodnostář, šlechtic, měšťan,...) nebo právnickou (město, cech, konvent), ve hmotě, která je schopna tento obraz, znak či nápis přijmout a uchovat

- razidlem rozumíme matrici neboli pečetní typář či pečetidlo, do nějž se obraz, znak či text ryje nebo vyráží štočky – děje se tak v negativu přičemž teprve otištěním do pečetní látky vzniká pozitiv

- jednoznačně charakterizující svého majitele = tzn., že žádná jiná osoba nesmí disponovat stejnou pečetí – pečeť supluje podpis či razítko

- pečetní látka musí být zpočátku měkká, aby byla schopna otisk pečetidla přijmout, avšak vzápětí dostatečně tvrdá, aby tisk uchovala

- sfragistika má dvě funkce:

1) samostatnou při bádání nad vlastní pečetí, typářem, odlitkem a razítkem jakožto historickými prameny

- dospívá se zde i k obecnějším závěrům, ale primárně se snaží řešit technické otázky vzniku a použití

pečeti

2) pomocnou pro ostatní vědy, kdy slouží jako pramen

- vhodným pramenem pro genealogii, ale i opačně na základě genealogie jsme schopni přiřadit v rámci šlechtického rodu např. pečeť konkrétnímu jedinci, vyskytne-li se v rámci rodu více jedinců stejného jména

- právní dějiny – diplomatický materiál má často charakter právního pořízení

- pečeť ověřuje i právoplatnost listiny

- také dějiny ideologie a myšlení, ikonografie a symboliku, dějiny umění,…

Historie sfragistiky u nás i v zahraničí

Ve světě

- dlouhou doby sfragistika součástí diplomatiky

- ve středověku napsal o pečetích samostatný traktát: Konrád de Mure: Summa de arte prosandi – polovina 70. let 13. století

- vědecké počátky lze sledovat už v díle J. Mabillona De re libri VI. – při studiu listin se nemohl nezaobírat pečetěmi – přináší i jejich vyobrazení

- vlastním zakladatelem sfragistiky: J. H. Heineccius: De veteribus Germanorum aliarumque nationum sigillis, 1709

- prohlásil své dílo za doplněk Mabillonových De re libri VI., v nichž Mabillon pečetím věnoval jen malou pozornost

- otec sfragistiky

- termín sfragistika zavedl: J. Heumann: Comentarii de re diplomatica imperatorum – polovina 18. století

- k dalšímu rozvoji sfragistiky dochází až kolem poloviny 19. století v důsledku poznání důležitosti sfragistického materiálu i pro jiné disciplíny

- začaly se publikovat fotografické studie