A 05 - Náboženství a církev v moderním světě

A 5) Církve a náboženství ve 20. století

Vztah státu a církví ve 20. století

V letech 1918 – 1948 hovoříme u nás o etapě světského státu. Československé právo za první republiky (1918 – 1939) definitivně uvolnilo církve a náboženské společnosti ze státního poručnictví. Zpočátku docházelo k mnoha projevům antikatolického afektu, (stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, ničení drobných sakrálních památek, heslo „Po Vídni Řím“, „Řím musí být souzen a odsouzen“, do r. 1921 vystoupilo z katolické církve 1 400 000 lidí, přešli do církve evangelické nebo československé nebo se víry vzdali, na Podkarpatské Rusi přecházeli k pravoslaví) který byl důsledkem domnělého i skutečného sepětí představitelů katolické církve s padlým mocnářstvím. Církevní zřízení nekatolických církví byla zahrnována do právního systému státu (vycházela v úředních věstnících republiky). Také normy kanonického práva byly uznávány (velkou událostí pro katolický svět ve 20. stol. bylo vydání CIC v roce 1917 papežem Lvem XIII., kanonické právo se tak po staletích dočkalo sjednocené podoby). Původně uvažovaná odluka církví od státu se ukázala jako nepřijatelná (Také s ohledem na katolické Slovensko, katolické pol. strany byly proti rozluce).

Poměrně významně zasáhla katolickou církev pozemková reforma prováděná podle záborového zákona z r. 1919 a přídělných zákonů. Církevní pozemkový fond se snížil asi o 16%. Téhož roku byl vydán zákon o obřadnostech smlouvy manželské, který napříště povoloval výběr mezi církevním a občanským sňatkem. Ze strany apoštolského stolce byl nový československý stát rychle uznán, což mělo jistý význam pro prestiž ČSR. R.1920 byly navázány styky na úrovni nunciatury a vyslanectví. Byli vyměněni oba arcibiskupové (v Olomouci nastoupil Antonín Cyril Stojan) a na Slovensku jmenováni biskupové slovenské národní příslušnosti.

Nový mezikonfesní zákon z roku 1925 upravil pravidla uznávání členství v církvích a potvrdil příslušnost ke stavu bez vyznání jako k zvláštnímu náboženskému stavu. Za první republiky byly státem uznány dvě nově založená náboženská společenství:

• Církev československá 1920

• Náboženská společnost unitářská 1930

Oproti nim o uznání nežádala další nově vzniklá společenství:

• Evangelická církev metodistická 1919

• Církev adventistů sedmého dne 1919

• Náboženská společnost vážných badatelů Bible – Svědkové Jehovovi

Z dalších církví založených již za monarchie o uznání státem nežádaly:

• Svobodná církev reformovaná, od 1919 se nazývala Jednota českobratrská, později Bratrská jednota baptistů

V roce 1922 byla u nás povolena náboženská obec pravoslavná.

2.2.1928 došlo k uzavření smlouvy mezi Československou republikou a Apoštolským stolcem, tzv. Modu vivendi. Týkal se především obsazování biskupských stolců v ČSR (měl také upravit hranice diecézí, k tomu došlo ale později→). Roku 1937 došlo papežskou bulou k přizpůsobení diecézních hranic rozsahu státu. Toto gesto bylo jistou morální podporou ve chvíli, kdy stát začal být právě na svých hranicích ohrožován.