Počátek ženské emancipace – polovina 19. století

Filantropickou činnost plnily dámy navštěvováním pražských nemocnic, sociálních ústavů, pomáhaly raněným a jejich rodinám za prusko-rakouské války. Dále se věnovaly dětem a mládeži, pro pražské děti pořádaly řadu výletů s pohoštěním, staraly se o děti nemajetné a opuštěné. O Vánocích obdarovávaly pražskou chudinu oblečením, ovocem a pečivem.

Jelikož spolek nebyl úředně schválen a členky jej chtěly dále nechat volný bez stanov a závazků k úředním autoritám, přejmenovaly jej na Bývalý americký klub českých dám. To byla jediná změna v existenci a činnosti.

Spolek se podílel na všech počinech, které měly zlepšit ekonomické a společenské postavení žen. Roku 1871 pomohl založit Ženský výrobní spolek, 1885 stál při vzniku spolku Domácnost, nechyběl při založení spolku Minerva či 1. dívčího gymnázia. Inicioval vznik podobných ženských sdružení v jiných městech. Jako první 1869 spolek Milada ve Vysokém Mýtě, nebo 1870 Český klub dám plzeňských.

Na přelomu 70. – 80. let se do popředí českého feministických aktivit dostává nová generace. Jmenovitě Anna a Zdenka Braunerovy, Renáta Fügnerová – Tyršová, Anna Bayerová, Marie Červinková – Riegrová.

Boj o ženská povolání

Pro změnu ekonomického a sociálního zařazení žen mluvil zejména demografický vývoj. Od poloviny 19. století totiž v Evropě přibývalo žen a ubývalo mužů. Vzrůstal i počet mužů, kteří se nechtěli ženit – kvůli profesi či sociálnímu postavení. A ženy (hlavně měšťanské) byly vychovávány jako manželky, hospodyně a matky. Žofie Podlipská nabádá ve své knížce Listy staré vychovatelky dívky k tomu, aby si našly práci, v níž by využily svých dovedností.

Problém ženských povolání měl i méně viditelnou stránku. Neprovdaná žena nezůstala věčně v produktivním věku, tedy ve věku, kdy měla jakousi šanci najít nějaký zdroj příjmů. Tuto skutečnost si plně uvědomovala ekonomicky nezávislá Klemeňa Hanušová a proto kolem roku 1892, jako už starší dáma, přišla s myšlenkou založit ženský spolek pod názvem Dámský kruh. Cílem bylo pomáhat a ulehčit život českým ženám, které jsou samy a v pokročilém věku, bez blízkých. Všechny členky tohoto klubu byly současně členkami Amerického klubu dám.

Proti zaměstnáním, které se blížilo „přirozené podstatě ženy“, nikdo nic nenamítal. I ekonomické aktivity byly tolerovány u žen z dolních vrstev společnosti, které pracovaly v továrnách – především v textilním a oděvním průmyslu. V ostatních oborech zastávaly fyzicky lehčí práce či méně kvalifikované. Často musely pracovat jako pradleny, nebo posluhovačky a přitom zvládat vlastní domácnost. Nebyly ekonomicky samostatné, jen doplňovaly příjem manžela.

Prvními ekonomicky nezávislými ženami byly v rakouské monarchii ženy věnující se pedagogické profesi. Postavení učitelek veřejných ústavů pevně určil zákon z května 1869. Vznikaly veřejné učitelské ústavy pro muže i ženy. Mohly být zřizovány i soukromé učitelské ústavy, ale největší zájem byl o státní pedagogia, která byla přísně výběrová.