Řecká osvobozenecká válka - 19. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Turecká vojska na potlačení povstání nestačila, a proto si sultán pozval na pomoc egyptskou armádu pod vedením Ibrahima paši, která v letech 1825 – 1826 zpustošila Peloponés a fakticky vytlačila bojující Řeky na ostrovy.
V obavě, aby na Balkáně nezesílil vliv Ruska, které začalo od roku 1826 podporovat Řeky, intervenovala Francie a Velká Británie. Všechny tři velmoci pak vyzvaly 16.8.1827 Turky k uzavření příměří, což sultán odmítl. Spojená britsko-francouzsko-ruská eskadra krátce poté zničila 20.10.1827 u Navarina turecko-egyptské loďstvo. Francouzské jednotky se vylodily na Peloponésu, odkud vytlačily egyptské vojsko.
Londýnský protokol z března 1829 uvažoval ještě o Řecku jako autonomní součásti Turecka, ale po vítězství Ruska v rusko-turecké válce 1828 – 1829 souhlasil Petrohrad s úplnou nezávislostí Řecka. Nezávislost Řecka byla uznána londýnskou konferencí velvyslanců 3.2.1830. Na téže konferenci pak byly na podzim 1830 vytyčeny hranice Řeckého království, jehož prvním králem se roku 1832 stal Ota Bavorský.
Filhelénské hnutí – hnutí solidarity s bojem Řeků proti turecké nadvládě v letech 1821 – 1829. Nalezlo mnoho stoupenců v Americe i v Evropě (A.Puškin, J.W.Goethe, V.Hugo). Hnutí podporovalo řecký národně osvobozenecký boj morálně i materiálně, mnozí jeho stoupenci se války osobně zúčastnili (např. G.G.Byron).
Bitva u Navarina – námořní bitva; V rámci povstání proti nadvládě osmanské říše rozpoutali Řekové ve východním Středomoří korzárskou válku, která postupně přerůstala v pouhé pirátství. Formálně k jeho potlačení vyslaly velmoci do řeckých vod britsko-francouzsko-ruskou eskadru pod velením britského admirála Codringtona, která zakotvila v Navarinském zálivu vedle turecko-egyptského loďstva. Šarvátka s použitím ručních střelných zbraní 20.10.1827 přerostla v námořní bitvu u Navarina, v níž silnější a lépe vycvičená evropská eskadra (12 řadových lodí, 11 fregat, 8 menších lodí) rozstřílela turecko-egyptské loďstvo (3 řadové lodě, 19 fregat, 35 meších lodí).
Masakr na ostrově Chios – v dubnu 1822; turecká vojska obsadila bohatý egejský ostrov Chios a většinu obyvatelstva pobila nebo odvlekla do otroctví. Masakr velmi pobouřil evropské veřejné mínění a přispěl k posílení sympatií k řeckému povstání.