2. Mesto a venkov

Vesnice versus město

Vzájemné vztahy mezi obyvateli měst a vsí byly často napjaté. Lidé z měst, nejenom měšťané užívající plných městských práv, ale i městští chudí, se považovali za společensky výše postavené, než byli venkovští poddaní. Tento vztah byl i mezi obyvateli poddanských měst a vsí z jednoho panství. Města měla převahu hospodářskou i kulturní, ale venkov byl pro naprostou většinu měst rozhodujícím odbytištěm zboží, bez potravin z venkova by městské obyvatelstvo hladovělo. Měšťané si s oblibou zakupovali půdu – jednak pro zisk plynoucí z platů a dávek od poddaných na ní hospodařících, a také pro to, že vlastnění i jen dílu vsi přibližovalo měšťana alespoň formálně ke společenskému postavení šlechtice.

Vesnice

Středověk

• Středověká ves byla malá, průměrně v ní bylo mezi 15 až 30 usedlostmi. Poloha a tvar vesnických sídlišť byly dány tvarem terénu a především možností přístupu k vodě. Vsi plánovitě zakládané během kolonizace byly obvykle větší - 30 až 50 usedlostí - a také jejich podoba byla organizovanější a sevřenější. Vznikaly však i malé vsi a „vésky“ se 2 či 3 usedlostmi. Existovaly dva základní typy vsí – ulicové, soustředěné podél cesty nebo potoka, a návesní, s usedlostmi postavenými kolem návsi.

Kolonizace podobně jako v případ měst vnitřní (česká) a vnější (německá). V dobách vnitřní kolonizace ještě vesnice služebné (zásobující knížete výhradně určitým produktem, později mizí = panovník nemá tak velkou hosp. základnu pro jejich zásobování).

• Vesnice se začaly měnit ve 12.-13. století, kdy začala nabývat uspořádané podoby, domy byly stavěny podle jistého systému. Jejím středem byla náves, ve dvou protějších stranách kolem návsi stály budovy. Vedle obytných domů, odrážejících majetek vesnického obyvatelstva, se objevovali stodoly, chlévy, sýpky, vodní mlýny ale i krčmy. Za domy stály hospodářské budovy a hned za nimi v úzkých parcelách se táhla pole. Měla tvar úzkého a dlouhého obdélníku nebo klínu, jaký vyhovoval orbě pluhem. Otevřenost vesnice usnadňovala rozšíření nebo zmenšení plochy polí.

• Jedinou kamennou budovou na vesnici byl kostel. Na vesnické poměry to byla nákladná stavba. Na ní se podíleli jak zedničtí mistři, tak vesničtí pomocníci. Kostel se nespojoval pouze s náboženstvím. Po mši zde vesničané projednávali různé záležitosti, při kázání kněz oznamoval události v království. Pokud ves patřila nižšímu šlechtici na jejím okraji nebo na dobře hájitelném místě stála jeho tvrz.

• Změnila se i podoba obydlí. Vesnické stavení mělo kamennou podezdívku, stěny z kmenů otesaných na kulaté nebo půlkulaté. Trámy byly v rozích pevně spojené. Mezery mezi nimi byly ucpány mechem a jílem. Střecha byla pokryta slámou. Stavení ve kterém mohla žít až osmičlenná rodina, mělo jen jednu obytnou místnost. V ní se nacházel stůl, lavice, jednoduché lůžko a byla vytápěna pecí. Vedle místnosti byla malá předsíň a komora, kde se ukládalo nářadí, potraviny a spali tam mladší členové rodiny.