6. Rozdíl mezi městem moderním, středověkým a antickým

• Mezi historiky se uvažuje o určité kontinuitě antických měst hlavně v Porýní během raného středověku. Je pravdou, že část těchto kdysi měst zůstala osídlena, ale jednalo se spíše o utilistické užití antických monumentálních budov elitou, hlavně církví. Nejednalo se o pokračování města v jeho antické podobě a jeho centrálních funkcích. Je také pravdou, že se tato trvale osídlená místa stala základem pro mnohá raně středověká centra, z kterých se během vrcholného středověku vyvinula města. Příkladem takového sídla může být Trevír (Augusta Treverorum), který "přežil" pád západořímské říše, byl osídlen Franky, kteří užívali některé antické budovy: z baziliky se stal královský palác, císařské lázně byly přeměněny na soudní dvůr. Celek ovšem fungoval jinak a neplnil již ony funkce, které zastával dříve Trevír i např. jako císařské sídlo a křesťanské centrum s populací 60 – 80 tisíc (nyní pokleslé na 2 – 4 tisíce). Dalšími pokračujícími antickými městy byly Kolín nad Rýnem (Colonia Claudia Ara Agrippinensis), Mohuč (Mogontiacum) nebo Štrasburk (Argentorate).

• Během raného středověku (konkrétní doba se lišila region od regionu) začala vznikat polyfunkční centrální místa, zpravidla hustěji osídlená obyvatelstvem, které se živilo jinak než zemědělskou výrobou. Jednalo se většinou o místa v blízkosti hradů, hradišť či šlechtických nebo biskupských sídel, kde se v řemeslnicko-trhových osadách kumulovali řemeslníci a obchodníci zásobující elitu, ale také vojáci nutní k politické kontrole oblasti. Typickým příkladem může být Praha nebo Litoměřice. Jako další přirozené centrum sloužila církevní sídla, hlavně kláštery, kde bylo nutné obhospodařovat jejich hospodářské zázemí. Takovým typickým klášterem s centrálními funkcemi se stal např. St. Gallen. Dále se takto zasidlovaly i výhodné pozice při obchodních cestách a na křižovatkách cest, u brodů apod.

• venkov, resp. vesnice, se potýká s nedostatkem prac. sil, velká plocha plužiny a mnoha km vzdálenosti mezi vesnicemi soběstačnost vesnic, směna málo rozvinutá.

POSTANTICKÉ MĚSTO JAKO POLITICKÉ CENTRUM - MĚSTSKÝ STÁT

Itálie jako výjimka raného středověku

• Díky kontinuitě s antikou nejurbanizovanější prostor celé Evropy

• Městská samospráva v 10. – 14. stol. se vyvíjí:

• Aristokratická komuna

• Diktátorství podesty

• Vláda cechů a obchodní elity

Většina it. Měst se feudální závislosti zbavila již v 11. stol. Ve 13. stol. získaly kontrolu nad okolními venkovskými okresy – počátek městských republik.

• Vznik městských republik, zaštítěných autoritou jejich vládce původem z lokální signorie.

• „Městská demokracie“ úrodnou půdou pro rozvoj humanismus a renesance

• Zde víc než kde jinde rozdíly mezi městem a venkovem (venkov chápán až do 18. stol. jako hrubý a zaostalý, 19. stol. a romantismus hlásá návrat k venkovu jako zdroji čistoty a tradiv – v čs. zemích obohacen o národnostní prvek)