12. Etruskové v dějinách Říma a období rané římské republiky (teze)

Řím

12. Etruskové v dějinách Říma a období rané římské republiky

Základní teze:

1. Etruskové, vysvětlení jména etnika, datace etruské kultury, zeměpisná poloha:

• jméno: jméno etnika se odvozuje od latinského Etrusci (Tusci, viz dn. Toskánsko), Řekové pro ně užívali pojmenování Tyrsénové či Tyrhénové (Tyrhénské moře), v etruských pramenech se sami nazývají Rasenna,

• datace etruské kultury: nejstarší doklady o přítomnosti Etrusků v Itálii spadají do 10.-9. století př. n. l., vrchol etruské kultury spadá mezi 7.-6. století př. n. l., po definitivním podmanění Římany (rok 265 př. n. l.) došlo na konci republiky k úplné romanizaci Etrusků,

• územní rozsah: jádro starověké Etrurie se rozkládá mezi Florencií a Římem, je to velmi úrodná oblast, vyznačující se teplými léty a mírnými zimami, odtud se vnitřní kolonizací usazovali v dalších částech Itálie,

1. původ Etrusků, jejich jazyk a písmo:

• původ: již ve starověku existovaly tři teorie o původu Etrusků, podle jedné přišli z východu po moři, podle druhé po souši ze severu, jádrem třetí teorie byla myšlenka o tom, že Etruskové jsou původním, tj. autochtonním obyvatelstvem Itálie, druhá teorie je dnes v podstatě opuštěna,

• jazyk a písmo: k objasnění původu Etrusků by mohlo přispět vyřešení jazyka etruského písma, Etruskové převzali některé znaky řecké alfabety (vliv řeckých kolonií v jižní Itálii na Etrusky), čtení etruského písma nečiní potíže, ale neznáme jazyk tohoto písma, dochované etruské texty jsou také velmi krátké a jedná se většinou o náhrobní nápisy nebo o věnování na nádobách,

1. význam Etrusků v dějinách Itálie a Říma:

• etruská města: Etruskové přinesli do Říma a Itálie fenomén města, ať už se jednalo o nová, „na zeleném drnu“ založená města, nebo o města vzniklá přetvořením původních vesnic, k významným etruským městům náležela: Populonie, Vetulonie, Clusium, Caere, Vulci, Veje, Tarquinie, Volsinie, Arretium, Perusie,Volaterry,

• státní zřízení: města byla centry jednotlivých městských států, které se nikdy politicky nesjednotily, 12 z nich ale vytvořilo náboženskou federaci, jejímž centrem se stala svatyně bohyně Voltumny (podle některých badatelů byla bohyní vegetace, jiní o ní píší jako o patronce válečného umění) poblíž Volsinií, v čele etruských měst stáli nejprve králové, v pozdější době úředníci z etruské aristokracie,

• hospodářský význam: Etruskové přispěli k intenzivnímu obdělávání půdy, vysušovali bažiny, vytvářeli terasovitá pole, pěstovali nejrůznější druhy obilí, především pšenici, lískové oříšky, olivy, vinnou révu, chovali velký bílý hovězí dobytek,

• rozvoj řemeslné produkce: zhotovování keramiky – typickým etruským výrobkem se stalo bucchero (keramika z tušově černé vypálené hlíny s lesklým povrchem, tyto nádoby svým vzhledem a výzdobou záměrně napodobovaly kovové výrobky), zpracování kovů (měděné, cínové, železné a olověné rudy),

• obchod: provozovali především námořní obchod, ale zboží přepravovali i po souši, vytvořili síť silnic, na kterou ale pozdější římské silnice nenavazovaly, pro potřeby obchodu začali razit mince,

• náboženství: určovalo celý život Etrusků, k hlavní trojici nebeských bohů patřili Tinia (římský Iupiter, ale bez všemocnosti), Uni (římská Iuno), Menrva (římská Minerva), důležitou část náboženství tvořily praktiky magického rázu, před všemi důležitými akty byla interpretována věštná znamení, etruští kněží především věstili z vnitřností zvířat, zejména z ovčích jater (haruspikové), auguři pak z letu ptáků,

• stavitelství: od Etrusků Římané převzali pilíř, oblouk a klenbu, do dnešní doby se dochovaly především hrobky, hrobky v Tarquiniích jsou obvykle tvořeny jedinou podzemní komorou, vyhloubenou do skály, k níž vede krátká chodba (dromos), komora je překrytá malým tumulem, hrobky napodobují etruské domy,

• chrámy: etruská svatyně se vytvořila z řeckého chrámu, Římané od Etrusků převzali podiový typ chrámu s jedním schodištěm v průčelí, domy: příliš se nedochovaly, víme, že se s výjimkou základů stavěly ze dřeva nebo ze sušených cihel a jejich sloupy se podobaly dórským, etruští stavitelé vynikli i ve stavbě vodovodů, odvodňovacích a melioračních zařízení i městské kanalizace,

• sochařství: v etruských hrobkách byly nalezeny sarkofágy, na většině z nich je na víku umístěna plastická podobizna zemřelého ležícího nebo opřeného o loket a se vzpřímeným poprsím, později byly stěny sarkofágů zdobeny reliéfy s tanečními scénami či výjevy z pohřebních hostin, byla zhotovována i dekorativní plastika pro chrámy (např. slavné sousoší Apollónova chrámu ve Vejích) i samostatné plastiky bohů a zvířat (např. socha pro chrám Iova kapitolského v Římě od slavného sochaře Vulky či socha Kapitolské vlčice),

• malířství: malby v etruských hrobkách představují jeden z mála malířských souborů antiky, které se dochovaly neporušené až dodnes, v hrobech vytesaných do skály Etruskové malovali přímo na zeď, ve stavěných hrobkách užívali většinou freskovou techniku, náměty maleb byly přebírány především z náboženského života (hostina na počest zemřelého), etruské fresky se vyznačují živostí a barevností, slavné lokality s hrobkami: Caere, Tarquinie (např. Hrobka panterů, Hrobka augurů, Hrobka leopardů, Hrobka lvic),

• gladiátorské hry: u Etrusků byl také dlouhou dobu spatřován původ gladiátorských her, v dnešní době se spíše poukazuje na oblast Kampánie a jižní Itálie, kde se ovšem prolínaly řecké a etruské vlivy,

• odznaky úřední moci: Římané od Etrusků také převzali některé odznaky úřední moci, fasces (svazky prutů s vetknutými sekerami, viz pozdější slovo fašismus), se kterými kráčeli liktoři, dále tzv. kurulské křeslo – sedátko bez opěradla, odznak vyšší moci, tuniku zdobenou purpurem, etruského původu je patrně i pojem imperium, označující svrchovanou vládní moc,