6. Urbanizace ve meste na venkove
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Specifické rysy evropské urbanizace
Evropská urbanizace - má ve srovnání s urbanizací v jiných kulturách, například v čínské, indické nebo muslimské-specifické rysy, které svými kořeny sahají do evropského starověku a středověku. Na tato specifika poukázala již řada historiků a sociologů –za zmínku stojí např. Max Weber, Henri Pirenne, Fernand Braudel.
rys: Bylo to pomalejší tempo koncentrace obyvatelstva do městských sídel, což se projevilo zejména na konci 19. a začátku 20. století a také později. Zčásti to bylo důsledkem toho, že Evropa nebyla přistěhovaleckou oblastí jako USA, Kanada nebo Austrálie.
rys: Velký počet středně velkých měst s 20 000-100 000 obyvatel a to, že evropské metropole dnes už nepatří ve světovém měřítku mezi největší světová města, jako tomu bylo v 19. století. (1910: z 20 největších velkoměst ještě 10 v Evr.→1950: jen 4 města→2000: 0; Paříž, Londýn, Moskva ve srovnání s Mexico City, Sao Paulo či Tokiem jsou městy malými.)
rys: Dobrá kvalita městského života –Ta byla zapříčiněna v západoevropských městech pomalejší urbanizací, vitalitou středně velkých měst, neexistencí megalopolí třetího světa a silnou rolí sociálního státu + historická tradice dobré městské správy, plánování měst, autonomie měst a také poměrná silná moc politická a hospodářská.→
→Evropská klasická urbanizace se odehrávala v prostoru tam, kde vznikla města západní (na záp. od Rýna) a jižní Evr. (jižně od Dunaje) v době římské.
Otázka: Jak navazovala klasická urbanizace, úzce spojená s industrializací, na předchozí vývoj evropských měst? + další otázky: zda zakládání velkého počtu měst v českých zemích, na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, jakož i v Sedmihradsku německými, ale i vlámskými kolonisty ve středověku nebylo také urbanizací, nebo ta, zda růst měst v raném novověku (1500-1750), nebyl rovněž svého druhu urbanizačním procesem.
Co se dělo s městy před urbanizací
V odborné literatuře, která se zabývala vývojem evropských měst, byla po dlouhou dobu věnována pozornost především dvěma obdobím: středověku a epoše průmyslových měst.
Henri Pirenne, Max Weber chápali středověké město jako jedinečný a nový jev. Bylo autonomní a fungovalo podle nich jako jakýsi zárodek kapitalismu uprostřed převážně feudálního světa. → F. Braudel, Kapitalismus a hmotný život (1973): „Kapitalismus a města byly na Západě touž věcí.“ Součástí tohoto výroku také Pirennova teze, že středověká města jsou „nefeudálními ostrovy ve feudálním moři.“→názor: že existuje ostrý předěl oddělující jak společnosti, tak města středověké a zemědělské epochy od společností a měst průmyslové epochy.
→modelové rozdělení měst do tří základních historických úseků:
1. epocha: doby tzv. předzemědělské společnosti (ukončená neolitickou revolucí 5. tis. př.n.l.-na Blízkém a Středním Východě vznikají první města=někdy se užívá termín „první městská revoluce“);