6. Urbanizace ve meste na venkove

Historičtí demografové potvrdili, že kdyby se podíl městského obyvatelstva v Evropě bez Anglie a Holandska, pohyboval by se na podstatně nižší úrovni a zvýšil by se za 300 let, tj. mezi rokem 1500 a 1800, zhruba ze 6% na 10%. Wrigley zdůrazňuje, že Anglie a Holandsko byly zvláštní země→naznačuje, že stanovisko hájící model urbanizace jako hlubokého přechodu z jedné struktury osídlení do druhé má obecnou platnost, která je výjimkami a odchylkami od tohoto modelu pouze modifikována.

Nový svět průmyslového města

Metamorfóza společnosti v 19. a první pol. 20.století:

Mezi léty 1800 až 1950 nastaly v hospodářské struktuře (zemědělství, průmyslu, službách) nevídané přesuny. Totéž lze říct o struktuře tzv. sociálního produktu-tj. struktury vzdělanosti, skladby obyvatelstva podle věku, podle počtu narozených dětí, struktury potřeby domácností a celé řady dalších měřitelných znaků společnosti. Ještě v 18. století vytvářela města jednotlivých zemí poměrně pravidelnou síť tržních a správních měst→20. století: obrat-starou síť při porovnání map (například českých zemí) z těchto dvou období už člověk nenalezne.

Tato metamorfóza všech oblastí lidské existence měla dlouhé přípravné fáze:

něm. sociolog Ernest Gellner: „Rozhodujícími stupni lidské historie jsou následující fáze:

1. období lovecké a sbírání potravy, 2. období produkce potravin (zemědělství a pastevectví) a konečně 3. období založené na výrobě, jež je spojena s rostoucím vědeckým poznáním.Teorie historických stupňů konstruovaná na základě rozlišení forem sociální organizace neplatí. Je to základna produktivního vědění, která –jak se zdá- tvoří ,velký´ předěl...Zajímá nás rozdíl mezi agrárním světem a světem vědecko-průmyslovým“.

Agrární společnosti-podle Gellnera-mají několik základních rysů, týkajících se funkce vědění. Tyto vědomosti slouží k administrativním účelům, zejména jako záznamy spojené s daněmi, jako formy komunikace v politických a náboženských hierarchiích, jako části rituálu a jako nástroje kodifikace náboženských doktrín. Konzervativní funkce vědění: Uchování napsané pravdy a snad i používání této pravdy...V těchto společnostech jsou jak systém společenského statusu, tak i kognitivní systémy vědění výrazně stabilní a totéž platí pro výrobní systém. Soustava takto organizovaného vědění plní především roli sociální legitimace, morálního zdokonalování, uchovávání záznamů, komunikace, a nikoli skutečného kognitivního zkoumání přírody. Typ vědění vnitřně spojeného s agrárními společnostmi je nižší ve srovnání se zručnostmi člověka nebo řemeslníka prakticky pracujícího.

x

Znalosti přírodních věd , které jsou základnou průmyslové společnosti, mají zcela jiné vlastnosti. Jako sociální jev mají moderní přírodní vědy několik pozoruhodných inovativních rysů. I když nejsou úplně založeny na shodě, dosahují určitého konsensu; jsou mezinárodní v pravém slova smyslu, mohlo by se říci-interkulturní,tj. mohou existovat v různých kulturních prostředích. Vědecká práce vyžaduje dlouhé a namáhavé školení v myšlenkových postupech a v technikách, které nejsou pokračováním technik denního života a které jsou často proti přirozené intuici člověka. Technologie jsou tedy nesrovnatelně nadřazeny praktickým zkušenostem řemeslníků agrárních společností.