8. Dědictví kolonialismu

Závěr

Když se zamyslím nad kolonialismem jako politickou ideologií, je vlastně ve výsledku jinou formou imperialismu – nadvláda suverénního státu nad podřízenou společností, která je spojena s politickou dominancí a ve velké části případů i s řízeným hospodářstvím. Díky tomuto jevu se sice evropským mocnostem podařilo začlenit kolonizované země do světového hospodářství, ale ve výsledku sledovali jen svůj osobní zájem, což územím rozhodně nemohlo přinést nic dobrého. Obecně tedy nejde říct, jestli byl evropský kolonialismus jasně negativní nebo pozitivní. Nelze určit, jestli nadvláda cizí země vždy uškodila a následné osvobození bylo tím nejlepším, co se kdy kolonizované zemi přihodilo. Všeobecně je známo, že kolonialismus státům neprospěl, spíše zpomalil jejich vývoj a způsobil konflikty, které zabránily jak rozmachu hospodářství dané společnosti, tak i duševnímu rozvoji obyvatel. Já se sice nechci zařadit mezi stádo, které opakuje všeobecný názor, ale problém kolonialismu mi nedává jinak. Proces kolonizace významně přispěl k prohloubení rozdílu mezi kontinenty, lidmi a jednotlivými kulturami a způsobil nerovnoměrný rozvoj světa. Vždy sice existovala velká a mocná impéria a svět se nedělil jen na jádro a periferii, ale kolonialismus v pozdním středověku způsobil mocenskou separaci Evropy, jejíž expanze do dalších částí světa byla pouhá touha zemí získat co nejvíc obchodovatelných kolonií a bohatství v duchu merkantilismu, na což posléze doplatily. Na začátku 20. století byly vyčerpány možnosti dalšího koloniálního rozšiřování a tato situace byla jednou z příčin první světové války. Kolonizátorským zemím se jejich neutichající touha po bohatství nejenže vymstila, ale vyústila i v první největší mezinárodní konflikt, který paradoxně znamenal pro tyto země mimo jiné i velkou ztrátu území. Poslední myšlenka, kterou bych chtěla úvahu shrnout, je čistě mým osobním hodnocením situace. Mám pocit, že nejlépe vystihuje celé téma, které si v mnohém protiřečí, ale nakonec je řešení nasnadě. Evropa dala Africe a jižní Americe systém a instituce, zlepšila a uspořádala hospodářství, přivezla léky na nevyléčitelné choroby a pomohla vyřešit spory. Na druhou stranu bez evropských „manýrů“ by žádný byrokratický systém nebyl třeba, hospodářství by dál přežívalo a vyvíjelo se přirozenou cestou bez těžké techniky, některé nemoci by bez jejich dovezení z Evropy domorodci ani neznali a co se týče konfliktů – mnohé z nich by bez kolonizátorů ani nepropukly, nemluvě o dovozu palných zbraní, které v třetím světě do té doby neměly obdoby. Kolonialismus tedy pro mě i přes všechny argumenty o prospěchu civilizaci zůstává nadále negativní epochou dějin mezinárodních vztahů.