Dějiny papyru

Papyrus

= výroba z lodyhy papyrové třtiny, křehký, snadno podléhal zkáze (proto je z raného novověku těchto písemností jen poměrně málo)

- Egypt, Sicílie

řecky nazývaný byblos, papyrus = patřící řece – Nilu, patřící faraonovi, králova rostlina – faraon měl na tuto rostlinu monopol

- užívání papyru od poloviny 4. tisíciletí př. n. l.

- vyráběn z lodyh papyrové třtiny – Cyperus papyrus = šáchor papyrový

- dorůstá až 6 metrů

- trojúhelníkový průřez stonku

- rostl kolem delty Nilu

- užíval se také k výrobě rohoží, lan, plachet a člunů

- stal se erbovním znakem Dolního Egypta

- používán ve formě svitku

- popisován z jedné strany

- užíván především v Egyptě, v 5. století se rozšířil do Středomoří, přes Sicílii se dostal do Evropy

- nejdéle využíván v papežské kanceláři (úřední písemnosti až do 11. století)

- výjimečně používán i u písemností kodexového typu

- psaní pomocí rákosu seříznutého do podoby pera

- kvůli zdejšímu klimatu se zvýšenou vlhkostí se dochovalo jen málo písemností + degradaci urychlil také hmyz, který jej požíral

- papyrové svitky byly velmi křehké docházelo k častému mechanickému poškození a lámání

- pro uchování vyžadoval teplí a suché klima (jižní Evropa)

- ze zuhelnatělého papyru bylo možné připravit inkoust, rozemletý práše se používal i v lékařství (příprava léčivých mastí)

- v českých zemích nebyl využíván

- vyrábělo se mnoho typů papyrových listů

1. nejkvalitnější: charta liviana, charta hieratica

2. méně kvalitní: charta amphiteatrica charta saitica, charta taenotika

3. nejméně kvalitní: charta emporetika – užíval se také k balení

Části rotulu

1. protokol – 1. list rotulu

2. eschatokol – poslední list rotulu

3. index – přivěšený lísteček s názvem, aby se rotulus nemusel rozhalovat

Výroba papyru

1. stonky se oloupaly

2. oddělila se dřeň

3. dřeň se nařezala na velmi tenké pruhy o délce asi 40 cm

4. než tyto pruhy seschly, pokládaly se na dřevěnou podložku tak, aby se vzájemně překrývaly

5. položila se stejným způsobem i druhá vrstva, avšak v pravém úhlu k první vrstvě – tzn. jestli první vrstva byla pokládána horizontálně, druhá vrstva byla pokládána vertikálně

   • nejkvalitnější pruhy byly ze středu dužiny

   • literatura se různí v názorech, zda se v této fázi používalo pojidlo, či nikoli

   • samotná čerstvá šťáva z papyrových stoků má pojivý účinek, ale možná se používal ve vodě rozpuštěný škrob či bílek

6. takto připravené listy se silně stlačily, lisovaly a následně sušily nejspíše přímo na slunci

7. vzniklý materiál se uhlazoval hladítky (škeblí nebo slonovou kostí)

8. pro lesk se preparoval škrobem to však snižovalo savost materiálů, čímž se snižovala trvanlivost psaného textu

- listy se používaly samostatně i se lepily k sobě: škrobem, lepem z mouky, vinného octa, vody