Dějiny papyru

- mohl tak vzniknout pás o neomezené délce, nejčastěji pás o 20 listech

- výroba papyru je známa z díla Plinia Staršího: Historica Naturalis

- nejdelší papyrus: Harrisův – pokyny Ramese III. pro chrámy celé země; 40,5 metrů x 42,5 cm

- nejširší papyrus: Greenfieldův – kniha mrtvých, dnes v Britském muzeu; 48 cm

- papyrové pásy se uchovávaly ve formě svitků – přirozený tvar, zároveň chránil text

- na začátku svitku se vynechával text – zvýšení ochrany textu – při poškození vrchní vrstvy svitku zůstal text zachován

- později se tato část svitku vyráběla ze silného, odolného papyrového listu

- později se svitek uchovával v pouzdře z kůže

- svitek se popisoval po vodorovně běžících pásech = recto – to bylo ve svitku uvnitř

- svislé pruhy = verso – na vnější straně, popisovány jen výjimečně

- opistograf = papyrus popsaný z obou stran

- čerstvý papyrový list – bílý; žlutohnědé až černohnědé zbarvení získal sž po stovkách let

- v Evropě 11. století byl vytlačen pergamenem, a to pro své nevýhody:

1. křehkost

2. malá životnost

3. závislost na pěstování rostliny Cyperus papyrus, která se dala pěstovat jen v některých oblastech

- nálezy papyru ve starověku:

1. Herkulaneum

2. Oxyrhynchos

- nálezy papyru ve středověku:

1. Listiny papežské kanceláře

2. Listiny římských králů

3. Zlomen sv. Hilaria z Poitiers a Zlomek sv. Augustina

4. Ravennské listiny