Kodikologie a její dějiny u nás a ve světě

Kodikologie

= nauka o kodexech = rukopisech neúředního charakteru

- klade důraz na zjištění jejich vlastností a znaků vnitřních a vnějších a pokouší se je postihnout ve všech aspektech (vznik, funkce, sekundární uplatnění), aby je bylo možné zařadit do společenského vývoje společnosti

- název odvozen od latinského codex, původně caudex = termín označoval i několik vzájemné spojených voskových destiček, popřípadě rukopis

- codicili, codicillus = jako zdrobnělina označují dřevěné psací tabulky, list, dopis

- ve svém užším pojetí stojí na pomezí historických a filologických věd

- v širším pojetí pak výrazně historická, mající za úkol podávat všestranný rozbor literárních kodexů jako hmotných artefaktů

- termín, označující původně formu, pak přenesen na středověkou knihu jako takovou, která postupně nahrazovala papyrový svitek – v prvních stoletích našeho letopočtu

- známe i několik kodexů papyrových, přesto jde jednoznačně o doménu pergamenu, který byl pro kodexovou formu knihy strukturou přímo předurčen a byl pak v Evropě výlučnou paleografickou psací látkou až do začátku 13. století

- od 14. století vytlačován kodexem papírovým

- snaží se zodpovědět především dvě otázky

Proč? a Kde? rukopis vznikl

- v rámci kodikologie je třeba sledovat nejen základní otázku kde a jak vznikly a jakou funkci rukopisy měly, nýbrž i otázky jejich penetrace = putování

- jde o archeologii knihy a o zjišťování postavení literárního kodexu, který je vždy neopakovatelnou individualitou, v rámci procesu písemného fixování literárního díla

- celkově rukopis ustupuje od 16. století tištěné knize

Literární rukopis

Literární rukopis (Hofman + Pražák)

- 3 podmínky:

1. nebyl zpravidla veden jako úřední kniha

2. zpravidla nebyl součástí archivního fondu a vyskytuje se v celcích díky sběratelské činnosti

3. původní sepsaní a opisy sledovaly literární, vědecké či dokumentární cíle

Definice literárního rukopisu podle Hlaváčka

= je to takový rukopis ve formě knihy nebo její části, který obsahuje literární dílo v nejširším smyslu, určený pro potřeby literární praxe

Kniha má:

1. svůj obsah (svého autora)

2. svou vnější podobu: materiál knihy, forma, písmo, výzdoba, notace

Literatura ke kodikologii:

Hlaváček, Ivan. Úvod do latinské kodikologie

Krása, Josef. České iluminované rukopisy

Krása, Josef - Hlaváček, Ivan. Česká kniha v proměnách staletí

Svět

1) asi 485 - asi 580

- Cassiodorus - základy textové kritiky (= hledání správného znění původního textu), (bible, autoři starověku, církevní otcové) - nenašel pokračovatele

2) karolinská renesance

- Alkuin z Yorku (prohloubení kritika bible)

- Paulus Diaconus (liturgické texty)

- impuls ke sběru germánských hrdinských písní

3) středověké univerzity

- funkce stationářů (pecií) (stationarius = seděl na určitém místě, půjčoval studentům složky - po vrácení jim zkontroloval přepisovaný text, označil svou značkou (na univ. byl většinou jen 1 vydání knihy)