Příloha ke sfragistice - pojmy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pečetní deska – nejobvyklejší forma pečetidla, kdy pečetní kovová nebo kamenná deska s vyrytým obrazem je buď odlita nebo vysekána společně s držadlem různých forem a tvarů na jejím rubu anebo je deska zasazena druhotně do předem vyrobeného držadla.
Reverz mincovní pečeti – bývá na ní vyobrazena doplňková, vedlejší část pečetní symboliky.
S erbovní figurou na štítu – v pečetním poli je zobrazen štít a na něm heraldicky stylizovaná erbovní figura. Tento velmi rozšířený typ se objevuje nejčastěji již od 13. stol.
Sekret – pečeť zpočátku čistě osobní, vyznačující se malými rozměry a jednoduchým provedením obrazu a stručnou legendou. Měl v různých dobách různé použití, nebyl však uznáván za pečeť autentickou. V koroboracích označován jako sigillum secretum. Původně byl osobní soukromou pečetí k zpečeťování soukromé korespondence (listů). Postupně začal být užíván jako pečeť rubní (contrasigillum) k pečeti hlavní, kde plnil i funkci kontroly dispozice s hlavní pečetí. Od 2. pol. 13. stol. se objevuje též samostatně pro jednoduché a běžné písemnosti a dostává tak povahu pečetě menší. Jeho správa přechází takto ze soukromých rukou ke kancelářskému personálu, a proto během 14. stol. přestává jejich použití coby kontrolní pečetě rubní, jejíž funkci přebírá pečeť prstenová (signet), jako pečeť výlučně osobní soukromá.
Signet – drobná, čistě osobní pečeť, nejčastěji vytvořená pečetním prstenem s velmi prostou obrazovou výbavou (nejčastěji erb, s monogramem). Rozšířila se od 14. stol. s širším použitím papíru. V pramenech se označuje jako signetum, sigillum anuli. Užívalo se ho k pečetění soukromé a tajné korespondence a od 14. stol. též jako pečetě rubní. Největšího rozšíření nabyl signet od pol. 16. století, kdy se ustálila i jeho forma s erbem nebo iniciálami majitele.
Velká pečeť – vyznačuje se většími až velkými rozměry a výpravností provedení a v kanceláři majitele (zpravidla panovnické či městské) byla považována za pečeť hlavní. V koroboracích se nazývá sigillum magnum, sigillum maius, sigillum authenticum. V panovnických kancelářích se mohla podle vyobrazení nazývat též sigillum maiestatis, podobně v kancelářích biskupských sigillum pontificale. Velká pečeť byla užívána k zpečetění listin trvalé platnosti a zvláště významných a slavnostních.