Příloha ke sfragistice - pojmy

Pečeť pod papírovým krytem – na psací látku (zpravidla papír) byla nanesena pečetní látka (pečetní vosk nebo oplatka), přes ní byl položen ústřižek papíru a teprve do něho vtlačeno pečetidlo a vytvořen pečetní obraz. Tato forma byla obvyklá od 16. stol.

Pečeť portrétní – zachycují obraz (portrét) majitele v četných formách. Tento typ byl využíván po dlouhou dobu trvání feudalismu, jeho rozkvět spadá do období středověku, kdy byl uplatňován v prostředí největších feudálních pánů.

Pečeť přitištěná – její vosková hmota s otiskem pečetidla spočívá přímo na ploše psací látky (pergamenu, papíru).

Pečeť přivěšená – samostatným pergamenovým proužkem nebo samostatným svazkem hedvábných nebo konopných nití je provlečen otvorem v pergamenové listině (v její plice) a na druhém konci zapuštěn do voskové materie pečeti.

Pečeť sdružená – společná pečeť dvou a více osob, které spolu stojí v určitém právním vztahu (zpravidla vzájemné vztahy rodové, majetkové, např. nedíl). Tyto pečetě jsou obvyklé v Německu od 12. století.

Pečeť uzavírací – přitištěná na ploše psací látky proto, aby uzavírala tuto psací látku (papír), složenou přehyby do formy dopisu.

Pečeť v dřevěném pouzdře – voskovou misku nahradilo okrouhle vysoustružené dřevěné pouzdro jednodílné i dvoudílné (uzavírající a zapadající do sebe), do jehož základní součásti byl nalit vosk pro otištění pečetidla. Tento typ pečetí se objevuje od 16. století.

Pečeť v kovovém pouzdře – dřevěné pouzdro bylo nahrazeno kovovým, zpravidla dvoudílným, rovněž uzavírajícím a do sebe zapadajícím pláštěm. Výroba vlastního pečetního otisku zůstala stejná. Tato forma byla obvyklá obzvláště v 18. století.

Pečeť ve voskové misce – nejprve byla vyhotovena vosková miska, zpravidla okrouhlá a zespodu zaoblená. Do ní bylo pečetidlo vtlačeno tak, že pečetní obraz byl chráněn po obvodu vystupujícími okraji. Do misky se též vléval pečetní vosk jiné barvy a teprve potom došlo k otisku pečetidla. Tento typ pečetě se objevuje zhruba od pol. 14. stol. až do století 16.

Pečeť volná – pečetidlo bylo vtlačeno do předem vytvarovaného kusu pečetní látky (vosku), aniž by vytvořený pečetní obraz byl nějak chráněn. Vlastní pečetní obraz tvoří kompaktní součást celé pečetě. Tyto pečetě byly obvyklé od 12. do 15. století.

Pečeť zavěšená – k listině připoutána pergamenovým proužkem, který vznikl naříznutím spodního okraje pergamenu listiny a není tedy od listiny fyzicky oddělen. Proužek je na konci zapuštěn do voskové materie pečeti.

Pečeť znaková – zachycuje znak (nebo jeho část) majitele pečeti. Jde o nejrozšířenější typ po celou dobu feudalismu. Zpočátku je užívala jen vyšší šlechta, později i nižší, od 2. pol. 13. stol. i měšťané. Později ve 14. stol. se objevují znakové pečeti i u nižšího duchovenstva, spjatého s rodovou šlechtou.