Vývoj heraldiky v českých zemích
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
2. varianta - v rozích a uprostřed vzniklo pět vnitřně hierarchizovaných uskupení, každé s centrálním štítkem. Prostory mezi nimi obsahují zbývající znaky –
-
střed – staré rakouské državy
-
nahoře – vpravo znaky uherských zemí, vlevo znaky českých zemí
-
dole – vpravo znaky Rakouského Nizozemí, vlevo znaky lotrinského dědictví
19. století - zejména ve velkém znaku se odrážejí všechny pozitivní a o něco pomaleji i negativní změny podle počtu přivtělených/ztracených území Habsburského soustátí - největší počet polí - velký znak z r. 1804 – nejsložitější výtvor z oblasti státní heraldiky, který se na českém území užíval – dva císařské orly a 68 částí hlavního štítu se znaky jednotlivých zemí
po Rakousko-uherském vyrovnání – symbolika se mění spíše neoficiálně – štít rakouský a uherský stojí vedle sebe – 1915 – ustanovení společných znaků – integrace změn – zůstal habsburský rodový štítek mezi erby – střední znak - rozpory mezi Uhry a Rakouskem – na obou erbech jsou znaky Dalmácie a Bosny – spory o to, zda patří pod Vídeň nebo Budapešť
Znaky šlechtické
- Od sklonku 12. století – Vítkovci, Vartemberkové, …
- Ve 13. století se objevuje heraldika církevní – některé kláštery přebírají do svých znaků erb svých zakladatelů (například Teplá tři paroží Hroznatovců) či erby řádové.
lechtická heraldika
základní pilíř heraldiky – šlechtická heraldika
prošla všemi stadii, které jsme zmiňovali u obecního vývoje heraldiky a ve většině případů byla jeho hybnou silou
vývoj v Českých zemích
koncem 12. století - první šlechtické erby
ve 13. století - jejich rozmach a šíření – z prostředí panovnického dvora k nižší šlechtě
14. stol. – běžné
15. stol. – získávání erbu regulováno zeměpánem
od vzniku až po používání v turnajích v 16. století – hlavní funkce erbu - identifikace bojovníka – z osobních erbů se postupně stávají erby rodové – problém s identifikací konkrétního jednotlivce – odlišit jednotlivce – drobné změny – někdy krátkodobé patrné na osobních pečetích, někdy závažnější a přetrvávající – 13.-15. století - velká variabilita erbů v rámci jednoho rodu
změna tinktur (Vítkovci – z Rožmberka, z Hradce, z Landštejna, ze Stráže, ze Sezimova Ústí, z Krumlova)
rozhojnění původní figury (Markvartici (1 lev)– Valdštejnové (4 lvy); Buzici (kančí hlava) – Zajícové z Házmburka (ve čtvrceném štítu se kančí hlava střídá se zajícem), Zajícové z Valdeka (někdy čtvrcený se zajícem, někdy pouze kančí hlava), p. z Rožmitálu (ve čtvrceném štítu se kančí hlava střídá se lvem)
příznaky doprovázející původní figuru – někdy pouze krátkodobé a týkající se jednoho jedince - patrné zejména z pečetí (pečeti pánů z Hradce)
rozhojnění polí, kdy původní figura se dostává pouze do jednoho pole, (p. z Hradce)
změna klenotu (Ronovici erbu zkřížených ostrví – klenot křídlo se zkříženými ostrvemi – Berkové z Dubé, p. z Klinštejna, klenot ryba na polštáři před paví kytou – p. z Lichtemburka, Křinečtí z Ronova, p. z Lipého; Benešovici erbu zavinuté střely – klenot ryba – p. z Bechyně; klenot paví kyta prostřelená zavinutou střelou – p. z Doubravice, Sedlničtí z Choltic; klenot křídla – z Kravař, z Tvorkova; klenot 1 křídlo – Mračtí z Dubé)
náhrada původní obecné figury heroldskou (Markvartici erbu lva – přijali polcený štít – p. z Vartemberka, z Michalovic)