Církev a stát v letech 1500 – 1700
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Ve Francii se katolická církev podržela úzké spojení se státem. I přesto, že si francouzská církev udržovala vůči Římu jistou samostatnost a francouzští králové hájili proti papežům svá práva, zůstala zde zachována katolická jednota. Roku 1598 byl vydán Nantský edikt, který zaručoval francouzským kalvinistům náboženskou svobodu. Samostatnou církevní politiku prováděl kardinál Richelieu, který připravil půdu pro vládychtivého Ludvíka XIV., který edikt zrušil. Za jeho panování přijala církevní synoda v St. Germain deklaraci francouzského duchovenstva (Prohlášení francouzského kléru o církevní moci), která zahrnuje čtyři galikánské články: papež má moc jen ohledně věcí duchovních, všeobecný koncil je nadřazen papeži, papežská moc je omezena kanony obecných koncilů, papežův výrok ve věcech víry není neomylný (neomylnost zdůrazňoval Tomáš Akvinský), váže se na souhlas církve. Autorem byl kardinál Bossuet. Ačkoliv papež Inocenc XI. Proti článkům protestoval papežským breve, v praxi se na nich trvalo až do francouzské revoluce. Takový typ vztahu státu k církvi se označuje jako galikanismus.