Církev a stát v letech 1500 – 1700

Církev a stát v letech 1500 – 1700

Církev v dané době potřebovala reformu zevnitř. Je odkázána na dobrou vůli zbylých katolických knížat a komplikované poměry, které nastaly v nábožensky smíšené Evropě, ji nutily k vyvinutí značného diplomatického úsilí.

Podle reformačního názoru nebyla žádná církevní ústava Bohem daná, naopak každá církevní ústava je lidského původu. Není třeba, aby byla církev jednotně organizována, ale aby mohla být v různých státech různě upravena.

Když umlkly boje o novou víru a když bylo přikročeno k seskupování těch, kdož se rozešli se starou církví, nebylo možné se vyhnout otázce organizace nové náboženské společnosti, která nebyla uskutečnitelná bez právních forem. Po reformaci provedl Tridentský koncil (1545 – 1563) změny v církevním zřízení. Zejména byla vymezena pravomoc církevních úřadů, upravena otázka jejich obsazování, byly vydány předpisy pro klérus, manželské záležitosti a řádové organizace.

Zwingli vycházel ze zásady, že světská moc a duchovní moc jsou jen dvě stránky státní činnosti, zřízení církevní a zřízení světské jen dvě stránky veřejného zřízení. Církev a stát se podle něj nacházejí v nejužším spojení. Zwingliho učení o jednotě státu a církve byl v hlubokém rozporu s katolickým názorem, že církev a stát jsou dvě organizace úplně samostatné ve svých vlastních záležitostech.

Kalvín rozlišoval stát a církev jako dvě samostatné společnosti, státu však připisoval povinnost vykonávat příkazy písma a chránit víru.

Spory byly dočasně vyřešeny Augšpurským mírem (1555), zrovnoprávněním obou konfesí. Rozporná byla zásada cuius regio, eius religio, která souvisela s právem zeměpánů určovat vyznání svých poddaných (ius reformandi). Definitivní úpravu přinesl až Vestfálský mír, který vyslovil úplnou rovnost konfesí katolické, augšpurské a reformované. Byla zrušena podřízenost protestantů katolickým biskupům. Duchovní osoby, které přestoupily na jinou víru, ztratili držené statky, ty zůstaly církvi, kterou opustili. Zeměpánové se mohli nadále řídit zásadou cuius regio, eius religio, ale nesměl rušit obyvatele ve výkonu náboženství, jestliže se shodovalo s rokem 1624.

Současně s náboženským převratem v pevninské Evropě byly položeny základy k vybudování samostatné anglické církve. Anglická reformace měla jinou povahu než reformace na kontinentu, kde byla výsledkem lidového hnutí zespoda. V Anglii byla provedena odluka od Říma panovníkem. Král Jindřich VIII. založil r. 1534 samostatnou anglickou církev tím, že vyloučil úplně papežskou moc ze státního území a prohlásil se hlavou anglické církve. Jinak byla ponechána víra a dosavadní kult, stejně jako biskupské zřízení. Nové církevní zřízení zavedla královna Alžběta r.1559. Anglická konfese, vypracovaná r.1563 a schválená parlamentem r.1571 stojí uprostřed mezi názory katolickými a protestantskými.