Ideové a ekonomické zdroje italské renesance

Renesanční umělci a literáti zpočátku napodobovali antické vzory. Další generace začala toužit po osobitosti a hledat vlastní cesty. Vyvrcholení těchto snah představuje dílo Leonarda da Vinci ve výtvarném umění a Niccoly Machiavelliho v oblasti státoprávní vědy (politologie).

Nejvýrazněji se vliv antiky projevil v umění, ve stavitelství, sochařství a malířství. Renesance byla zpočátku záležitostí výlučně severoitalskou - rozhodující impulsy vycházely především z Toskánska, kde se od 12.století prudce rozvíjejí města v čele s Florencií a Sienou. Jižní Itálie, kde existoval od počátku 14.století dvě království, sicilské a neapolské, nemělo s ostatním územím příliš kontakt. Na formování renesance se nepodílela ani střední Itálie, většinou bezprostředně ovlivněná papežským státem. Renesance sem pronikla teprve později, po nástupu tzv. renesančních papežů (především Julia II.).