Magický postoj k barbarství

Magický postoj k barbarství

S náb. postojem společná víra v moc a sílu tr. bytostí, ale domnívá se, že čl., resp. čaroděj, je mocnější než ony a může s nimi manipulovat k vlastnímu prospěchu či škodě druhých, pokud ví a zná, jak je ovládnout. Magická rit. oběť ještě dokonaleji propracovaná (chyba může mít neblahé důsledky).

Magickou, resp. démonickou či satanskou oběť lze charakterizovat jako takovou, při níž je požadováno:

• aby obětovaná věc byla ukradena či jinak nepoctivě získána

• jako oběť je požadován sexuální úkon, obvykle se zákazem početí nebo jeho znemožněním

• je obětován život jiného člověka, i nenarozeného

Sexuální úkon se zákazem početí (příp. homosex. styk) provozován v kanaánských a mezopotámských kultech plodnosti (v rozporu s názvem kultu nesměla kněžka počít dítě). Co se dělo s případně počatými není jasné, lze jen předpokládat, že vynětí plodu a jeho následné snědení v některých gnostických sektách navázalo na již starší tradici. V kanaánské i fénické kultuře rovněž ex. lidské oběti, zejm. dětí (novorozeňat), často i vlastních, obvykle upálením (upečením) v peci.

V Aztécké mytologii se líčí stvoření Slunce a Měsíce bohy. Sl. a M. však byly nehybné a bylo nutné uvést je do pohybu (střídání dne a noci). Byli tedy vylosováni bohové, kteří se vrhli do plamenů, v nich zahynuli, a dali Slunci a Měsíci pohyb → ideový základ lidských obětí v mexických kulturách, kdy se vedly válka, aby byli zajatci, a ti byli obětováni bohům rozříznutím hrudníku a vytržením srdce zaživa. Šlo o desetitisíce obětí (v jednom chrámu našli Španělé cca 20 000 lebek obětí).

Magie se může stát součástí náboženství tam, kde náboženství sestupuje z roviny přirozeného do roviny přírodního (uctívání přír. sil, i personifikovaných). Teoreticky jde o tzv. bílou magii, ale ta se snadno mění v obecně magické nazírání a nakonec čarodějnictví, černou magii. Např. v egyptském náb. otevřel cestu magii mýtus o boji Hóra se Sutechem, kde Horova matka mu pomáhá mag. prostředky → přesvědčení, že magie je přípustná, kněží ji také používali→ vysoké hodnoty eg. kněžské teologie se změnily v soubor magických úkonů → eg. náb. pak odporné nejen Židům, ale i Peršanům a Řekům. Zde magie v náb. alespoň částečně zdůvodněna. Zcela démonský char. má však magie v Kanaánu (Sýrie, Palestina, Jordánsko; mimo žid. osídlení). Baal (jeden z bohů stvořený nejv. bohem Elem) se vzbouřil a zmocnil vlády nad zemí, bohu moře Jammovi se nepodaří Baala porazit, El tedy Baalovi vládu nad zemí ponechává, ale jen do té doby, než přijde bůh Jav (pravý syn Ela a pravý bůh), který ho vlády zbaví. (etymologická souvislost jmen Jav a Jahve)→již před vznikem starozákonního Izraele je vlastně předpovězen příchod Ježíše (opět od Jahveh, Jošua, Jehošua, tj. Jahve přichází) a pád Baala, resp. satana.