B 19 - Základní problémy vývoje na Blízkém a Středním východě

Palestina

• historická země: hranice = řeka Jordán, Mrtvé moře a východní pobřeží Středozemního moře

• převážně arabské obyvatelstvo s židovskou menšinou, která ale vlivem imigrace začala převyšovat Araby

• během 1. s. v. obsazena Brity → pod britskou mandátní správou

• 1921 na východním břehu Jordánu Británie vyčlenila zónu nazvanou Zajordánský emirát (nad ním mandátní správa), později po spojení s Předjordánskem vznikl nový stát Jordánsko

• arabsko-židovské vztahy byly na začátku srdečné

• před 2. s.v. ale vyhrocení – Arabům se začalo nedostávat půdy, která se přidělovala Židům

• 1936-9 obrovské palestinské povstání, Britové ho s velkým úsilím potlačili

• po 2. s.v. už je pro Británii těžké vnucovat Arabům a Židům svou arbitráž → vrací svůj mandát OSN

• 1947 záležitost předána OSN → Palestina měla být rozdělena mezi Araby a Židy (tedy v jedné části Palestiny měl být vytvořen židovský stát), ale než k tomu došlo, Židé prohlásili celou Palestinu novým státem – Izraelem

• po válce Izraele za nezávislost (viz dále) se Palestinci politicky organizují v zahraničí (protože už nemají svůj stát)

• v hostitelských zemích vznikají teroristické organizace (nejznámější al-Fatáh, zal. v Kuvajtu)

• další: Lidová fronta za osvobození Palestiny, Lidově dem. fronta za osvobození Palestiny

• 1964 vznik Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), sídlo v Káhiře, pak v Tunisu

• Charta OOP: základní dokument v palestinské otázce, cílem je likvidace Izraele, víra v arabskou jednotu

• 1969 v čele OOP Jásir Arafat, překonal vnitřní krizi organizace a zachoval její jednotu → jediný oprávněný mluvčí palestinských Arabů

• západní země většinou cítí sympatie k Izraeli (existence Izraele je pociťována jako splacení historického dluhu Židům), SSSR se spíše staví na stranu Palestinců

• 1988 Jásir Arafat vyhlásil prozatímní exilovou vládu nezávislé Palestiny (dále viz Izrael)

Izrael

• demokratický a laický režim

• nakloněni socialistické ekonomice – např. kibuc (kolektivní zemědělství)

• 1950 zákon o návratu → každý Žid má právo žít v Izraeli → prvních 30 let existence státu ve znamení intenzivního přistěhovalectví

• většina = středomořští a arabští Sefardové, menšina = středoevropští Aškenázové

• pro většinu zemí 3. světa byl Izrael imperialistický stát upírající palestinským Arabům práva

• Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, že sinonismus = rasismus

Izraelsko-arabské války

• 1) 1948: válka za nezávislost

• nový stát neuznán Araby → 1948 válka za zachování Izraele (bývalé Palestiny)

• všeobecná mobilizace arabského světa v čele s Egyptem a Íránem, ale vítězství Izraele x přesile díky dobrému letectvu

• porážka arabských států otřásla postavením jejich vlád → vlna revolucí, transformace monarchií na republiky (např. Egyptská revoluce)

• tím byla zajištěna existence Izraele, ale zabráněno vzniku Palestiny → problém uprchlíků

• na 70% arabských Palestinců se v letech 1948-9 vystěhovalo (hromadný odsun) → v sousedních arabských zemích uprchlické tábory (pod OSN)

• v zahraničí se nebyli schopni integrovat, zůstávala otázka, zda se znovu vrátí domů

• zbytek Palestinců zůstal v židovském státě

• židovský stát Izrael pod arabskou hospodářskou blokádou → nutná pomoc USA, amerických židovských organizací a Spolkového Německa

• 2) 1955: sinajská válka

• Egypt presidenta Násira uzavřel Izraeli cestu k Rudému moři

• když v Egyptě nastala suezská krize (znárodnění průplavu), Izrael obsadila Sinaj

• jednotky OSN zabránily dalším střetům

• 3) 1967: šestidenní válka

• Izrael pod všeobecnou hrozbou (militarizace arab. světa) zahájil preventivní válku

• vojenská převaha + moment překvapení → v bleskové válce za 6 dní dosaženo vítězství nad jordánsko-egyptsko-syrskými vojsky

• získána nová území (Sinaj, Gaza…)

• počet Arabů pod okupací Izraele tím vzrostl (přes milion) a tím se zvedl počet příznivců OOP

• spíše diplomatický dopad války: Francie s válkou nesouhlasila a přestala na Blízký východ dodávat zbraně

• výhoda pro Izrael bylo jednoznačné vítězství nad Jordánskem, kterého se už nemuselo obávat

• 4) 1973: kippurská (ramadánská) válka

• poslední stádium izraelsko-arabských konfliktů

• největší izraelský svátek Jom Kippur (Den smíření) – v tento ten útok egyptsko-syrských vojsk, ale Izrael je odrazil

• americký president Carter: snaha zprostředkovat vyrovnání mezi Egyptem a Izraelem

• 1979 egyptský prezident na mírovém jednání jako představitel prvního arabského státu uznal existenci Izraele (výměnou za navrácení Sinaje)

• egyptský president a židovský premiér za to dostali Nobelovu cenu míru (ale eg. p. záhy zavražděn jako „zrádce arabské věci“)

• 1982 znovu snaha Izraele o expanzi → tentokrát do Libanonu, obsazeno hl.m. Bejrút, ale nepodařilo se jim Libanon udržet a stáhli se

• Vývoj izraelsko-palestinských vztahů

• 1987-91 první intifada („povstání“), Palestinci neschvalují, že Izrael okupuje pásmo Gazy a západní břeh Jordánu, vojenské střety s izraelskými silami, ale konflikt nikdy nebyl ukončen

• 1990 během 2. války v Zálivu byl Izrael napaden Irákem, ale na naléhání USA vojensky nezareagoval

• 1990 SSSR povolila sovětským Židům odchod do Izraele (ze 3 milionů možnosti využily statisíce)

• Izrael musel řešit masovou imigraci, jak začlenit tyto Židy do své kultury a zjistit, kdo všechno z imigrantů je podle židovského práva doopravdy Žid

• od roku 1990 probíhal za přítomnosti USA, Ruska, EU… mírový proces o situaci na Blízkém východě (Palestinci, Izrael a arabské země) – jako reakce na intifadu

• 1993 jednání v Oslu → palestinský president Jásir Arafat a židovský premiér Barak podepsali přelomovou smlouvu o spolupráci v otázce západního břehu a pásma Gazy, která měla platit do roku 1999

• za tímto cílem byla ustanovena PNA (Palestinian National Authority), dočasná politická entita pověřená vládou nad pásmem Gazy a západním břehem, jakmile se odtamtud stáhnou Izraelci

• 1999 vytvořen palestinský stát z území okupovaných Izraelí

• 2000 začala druhá intifada, způsobená návštěvou Ariela Sharona v Jeruzalémě (tím podle Palestinců demonstroval svrchovanost Izraele nad Jeruzalémem, což vyprovokovalo muslimský svět) → Palestinci kamenovali věřící a znesvěcovali posvátná místa

• 2001 Sharon izraelským premiérem

• 2003 válka v Iráku → Palestinci podpořili Irák, který jim dodal vojenskou pomoc x Izraeli

• palestinským premiérem se stal Mahmud Abbas

• Izrael začala mezi Jeruzalémem a palestinskými územími stavět zeď, která by zadržela palestinské sebevražedné atentátníky, uprchlíky atd.

• 2004 Sharon prosadil stažení Izraelců z pásma Gazy a západního břehu (Jeruzalém už předtím rozdělen na muslimskou a křesťanskou část – hraniční město) → do roku 2005 vojáci i civilisté zónu opustili

• 2006 radikální Palestinci unesli izraelského vojáka → Izrael provedl vojenskou akci v Gaze

• Sharon upadl do kómatu → premiérem Ehud Olmert