B 19 - Základní problémy vývoje na Blízkém a Středním východě

B 19) BLÍZKÝ A STŘEDNÍ VÝCHOD

REGION

• Blízký a Střední východ = jeden historicko-politický region

• alternativní termíny: Přední východ, Jihozápadní Asie

• území někdejší Osmanské říše mezi Evropou a Pákistánem + JZ Asie + SV Afrika

• státy: Afghánistán, Bahrajn, Irák, Irán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Kypr, Libanon, Omán, Saudská Arábie, Arabské emiráty, Sýrie, Turecko a Egypt

• možno rozlišit oba „Východy“ (i když různé názory na to, kam by které státy měly patřit):

• Blízký v. = afroasijské země na východních březích Středozemního moře (Izrael apod.)

• Střední v. = Egypt, Arabský polostrov, Perský záliv, Irán, Irák, Afghánistán

Sionismus

• sílící antisemitismus → Židé volají po vlastním národním státě („návrat na Sion“, tj. pevnost v Jeruzalémě) → sionismus

• 1881 odjeli do Palestiny první osadníci, do roku 1914 už 40 000 osadníků (hlavně Rusové, Poláci a později kvůli holocaustu Němci)

• nová ideologie krystalizuje rychleji vlivem Dreyfusovy aféry

• židé se obraceli na koloniální velmoci se žádostí o spolupráci → od britského prime ministera Balfoura získali deklaraci židovského práva na vlast

• orientace na Británii, která měla nad Palestinou mandátní správu

• formuje se arabský a židovský nacionalismus

• vytvořen Izrael → po dosažené svého cíle se sionismus musel transformovat → židovský nacionalismus (postavený proti asimilaci), některé složky jsou velmi radikální

• náboženští radikálové jsou vůči sionismu nedůvěřiví – tento proud vybudoval laický stát a vzdálil se tím Tóře

PANARABISMUS

• jedno z nejmarkantnějších etnických hnutí 20. století

• dán jazykem, náboženstvím a společným historickým povědomím

• na začátku boj o vymanění se z Osmanské říše

• po 2. s.v. založení Ligy arabských států se sídlem v Káhiře (z britské iniciativy)

• egyptský panarabista Násir – orientován protizápadně, podporoval modernizaci a hnutí za svržení zkorumpovaných či archaických režimů v ostatních arabských zemích

• z iniciativy Egypta došlo k pokusu o vytvoření jednoho velikého arabského státu, ale neúspěch

• politický panarabismus ztroskotal – v arabských zemích silné nacionalismy, spory o hranice, náboženské odlišnosti

• dokonce se arabské státy neshodly ani v otázce Izraele – část jich byla pro, část proti (Irák, Sýrie, Libye)

• od 1969 v Libyi diktátor Kaddáfí – presentoval libyjsou revoluci jako panarabskou

• jeho plány na vytvoření soustátí s Egyptem či státy Maghribu ale ztroskotaly

• krize v Perském zálivu znovu potvrdila nejednotnost arabských států

• panarabismus nikdy nepřesáhl hranici hospodářské či kulturní spolupráce

I. BLÍZKÝ VÝCHOD

TURECKO

• nacionalismus v Osmanské říši od začátku 20. století – mladoturci (liberální střední buržoazie, často z armádních kruhů)

• 1913 ustanoven mladoturecký triumvirát v Istanbulu

• vlastenectví a modernizace (heslem „Sjednocení a pokrok“)

• islamisté k nim neměli důvěru a objevila se řada separatistických hnutí → mladoturci přitvrdili → nacionalistická diktatura, režim jedné strany

• 1913 rychlá porážka Osmanů v 1. balkánské válce

• v 1. s. v. Osmanská říše po boku ústředních mocností → po válce přestává existovat

• 1922 sesazen poslední sultán → 1923 Turecká republika (konference v Lausanne)

• prvním president Mustafa Kemal (důstojník z doby mladoturecké revoluce), přezdívka Atatürk

• budován stát podle západních vzorů: zrušen islám jako státní náboženství, zlepšení postavení žen, zavedena monogamie, latinka nahradila arabské písmo

• bývalé državy Osmanské říše přešly pod protektorát či mandátní správu jiných zemí OSN

• mandátní správa = poručnictví vyspělejších národů nad zeměmi, které nejsou schopné samosprávy + příslib budoucí autonomie

• mandátní správa Británie nad Egyptem, Palestinou, Irákem, Kyprem a Arábií

• mandátní správa Francie nad Sýrií, Libanonem a Kilíkií

• mandátní správa Itálie nad Dodekanesem, Rhodem, Tripolskem

• 1938 zemřel Kemal, po 2. s.v. bylo Turecko neutrální, až v roce 1945 vyhlásilo válku Japonsku a Německu, aniž by se války aktivně zúčastnilo

• 1952 přijato do NATO

• 1974 obsazen Kypr poté, co selhaly diplomatické snahy o vyřešení konfliktu mezi tureckými a řeckými Kypřany

• poté, co byla ovládnuta skoro polovina ostrova, turečtí Kypřané vyhlásili v severní části vlastní stát

• 1980 k moci vojenská vláda, která ale nastolila stabilitu (i přesto, že se několikrát uchýlila k vyhlášení stanného práva)

• nová ústava byla v referendu přijata naprostou většinou voličů

• Kurdové: turecká vláda je neuznává jako menšinu (představují cca 20% turecké populace), a proto nechrání jejich specifická práva a kulturu

• 1984 vedly represe Kurdů ke vzniku teroristické organizace (Kurdistan Workers´ Party, PKK) žádající vlastní stát či federaci

• během 80. a 90. let válka mezi vládou a teroristy přinesla na 35 000 obětí

• 1999 byl zatčen a popraven Ocalan, vůdce strany PKK

• 2003 došlo ke zhoršení vztahů s USA, když Turecko odmítlo, aby američtí vojáci použili turecké základny při bombardování Iráku (90% veřejného mínění bylo proti válce)

• následovaly dva bombové atentáty v Istanbulu, za které byla zodpovědná al-Qaeda

• v bezprostřední minulosti byla turecká politika vedena s cílem dosáhnout členství v EU → zlepšení vztahů s Kurdy (vlastní TV stanice), až na výjimky zrušen trest smrti, omezen vojenský vliv ve vládě